Zajímavosti o L-39

L-39 na známkách

Luděk Munzar jako pplk. Lošťák ve filmu Pod nohama nebe

L-39 Albatros jako letoun nikdy v českém filmu nehrál „sám za sebe“ (pokud nepočítáme několik armádních výukových filmů o výcvikovém systému L-39).

Jediný český film, ve kterém lze vidět záběry z kabiny L-39 za letu je film z roku 1983 - Pod nohama nebe.

Film podle námětu Josefa Pavlíka natočil ve Filmovém studiu Barrandov režisér Milan Růžička.

Hlavního hrdinu – vojenského pilota Migu-21 - pplk. Lošťáka, hraje známý český herec a velký fanda letectví pan Luděk Munzar.

Film je podle dobových hodnocení celkem povedený, má velice dobrý příběh o generačně rozdílném pohledu na život - mladý sebevědomý absolvent vysoké letecké školy Ondřej Pavelka versus zkušený, ze zdravotních důvodů s létáním končící pplk. Lošťák.

 

 

 

 

 

Příprava L-39 pro natáčení letových záběrů

Letoun L-39 byl ve filmu použit pro natáčení letových scén z kabiny letounu – ať už jde o záběry palubní desky a nebo o pohledy na pilota, sedícího na zadním sedadle - v divákovi má vzniknout iluze, že se jedná o kabinu Migu-21.

Letecký laik si toho určitě nevšimne, ale nám ostatním to asi trochu vadí…

Proč tenkrát tvůrci nevyužili pilotní simulátor Migu-21 se asi už nedozvíme…

 

 

Nahoru

Pokud devětatřicítka nedostala tu správnou šanci od našich filmařů - letoun si to zcela určitě vynahradil v zahraničí. V roce 1997 si letouny L-39 Albatros zahrály v pořadí osmnáctém filmu ze serie Bondovek - "Zítřek nikdy neumírá".

 

Americký snímek natočil režisér Roger Spottiswoode a hlavní roli ztvárnil dosavadní poslední představitel Jamese Bonda - Pierce Brosnan.

 

 

 

Agent 007 používá "pro svou práci" vždy jen ty nejlepší věcičky. V tomto filmu si moc vybírat nemohl - únik z letící střelou ohrožené základny teroristů kdesi na Kavkaze naším Albatrosem byla jediná možnost, ale pokud by si vybírat mohl - učitě by si pro své letecké kousky zvolil L-39 jako to nejlepší...

 

Než se podíváme na natáčení - je tu několik scén z filmu:

Kde se natáčelo

Několik úvodních minut filmu ukazujících trh s vojenskou technikou kdesi na Kavkaze - se natáčel na letišti "Peyragudes Altiport" (LFIP) ve francouzských Pyrenejích, poblíž hranic se Španělskem.

Letiště, které slouží pro provoz vrtulníků a malých sportovních letounů je ve svahu pod horským střediskem Peyresourde, kterým pro zajímavost vedla i jedna z etap cyklistické Tour de France 2005.

 

 

Lyžařské tratě střediska Peyresourde s vyznačeným letištěm

 

Asfaltová dráha o rozměrech 340 m x 20 m je ve směru 100° na přistání (proti kopci) a 280° pro start (z kopce). Práh dráhy je v nadmořské výšce 1534 m, konec dráhy pak ve výšce 1581 m, takže výškový rozdíl na délce 340 m je 47 m!!

Veškeré údaje o letišti a informace pro vizuální přiblížení a přistání jsou uvedeny zde .

 

Pohledy na Peyragudes Altiport ze vzduchu

Kdo ve filmu létal

Aero Vodochody bylo začátkem roku 1997 anglickou produkční firmou EON požádáno o pronájem dvou letounů L-39ZA včetně pozemního personálu a pilotů pro natáčení létání v horách včetně imitace přistání na horském letišti a vzdušných soubojů. Místem natáčení měly být francouzské Pyreneje a záběry měly sloužit k natáčení filmu Bond 18.

Po jednáních bylo rozhodnuto, že Aero poskytne pro natáčení jeden letoun a potřebný pozemní tým mechaniků.

29. ledna 1997 vyrazil do Francie pozemní tým a letoun L-39ZA v.č. 5321 pilotovaný osádkou Ladislav Šnýdr (vedoucí zkušební pilot) a Vladimír Kvarda (zkušební pilot) je následoval o den později. Do přeletu zasáhlo počasí, ale nakonec letoun v pořádku přistává na letišti Arbes (LFBT), které svým charterovým provozem patří mezi nejvytíženější ve Francii. Na místě se zaparkováním pomáhají Angličané Tony Smith a Brian Brown, kteří zde jsou s druhou L-39ZO v. č. 2337 (imatr. G-OTAF). Naši piloti se dozvídají, že točit se má na letišti Peyragudes Altiport.

Jak na naše piloty místo natáčení zapůsobilo je asi nejlépe patrné z toho, jak celou záležitost popisuje sám Ladislav Šnýdr, který byl tím, kdo ve filmu za Jamese Bonda létal (Vladimír Kvarda - druhý - přeletový pilot se vracel zpět):

"Vyrážíme do kopců a asi po padesáti minutách stálého stoupání jsme na místě. V zapadajícím slunci obdivujeme krásnou scenérii zdejších hor, seznamujeme se s místem natáčení, na kterém se pohybuje kolem tří stovek lidí a hledáme letiště. Nikde!!! Když nás ale dovedli na jeho práh ve směru „dolů s kopce", jen profesní hrdost nám bránila dávat příliš nahlas své pocity. Snad nás v tu chvíli nikdo nenatáčel...
Kdo neviděl - neuvěří, ale máme k dispozici přesný topografický plán tohoto „letiště". Délka „téměř" třistatřiatřicet metrů (332,13 m) s výškovým rozdílem mezi prahy (začátek a konec dráhy) 47 m, asfaltový povrch. „Autem by se jeden bál jet dolů".
Vidíme tu další dvě L-39ZO v. č. 1002,1013, původně letectva NDR, které sem byly přivezeny na trajlerech, dány za pomoci našeho servisáka Jirky Třešňáka do „pojížděcího" stavu, jak pomalu na brzdách s běžícím motorem „pojíždějí" po této svérázné VPD ve směru „dolů" a téměř na 100% výkonu motoru zase zpět „nahoru", vše podle pokynů z režie předávaných rádiem do letounů. "

 

Dalšími - dosud nezmíněnými piloty, kteří se na natáčení letových scén podíleli byli Angličan Mark Hanna, (který 26. 9. 1999 tragicky zahynul na Me-109 při leteckém dnu na španělském letišti Sabadell) a Nor Rolf Muem.

 

(Text o L-39 ve filmu "Zítřek nikdy neumírá" byl zpracován s využitím článku šéfpilota Aera Vodochody - Ladislava Šnýdra, který byl roce 1997 uveřejněn v časopice Letectví a kosmonautika a v roce 2004 v podnikovém časopise Aera Vodochody "Zpravodaj")

 

Vodochodský letoun L-39ZA v.č. 5321 a tým mechaniků, který se na natáčení podílel	Bondův letoun na prahu dráhy - co dodat...
(Foto Vladimír Knotek, člen pozemního týmu Aera Vodochody)

	Dva letové záběry Bondovy devětatřicítky, pilotované Ladislavem Šnýdrem

 

Během natáčení nalétala tovární L-39 celkem přes 50 letových hodin při 39 startech. Výkony letounu a schopnosti pilota i týmu mechaniků budili zasloužený obdiv a byly pro Aero Vodochody tou nejlepší reklamou.

 

 

Další zajímavosti z natáčení filmu

Pro natáčení některých detailů letových scén používali filmaři i samotnou přední část trupu, nechyběly tu ani výkonné větráky a spousta dalšího vybavení, ketré sem dovezlo několik kamionů.

Fragment trupu byl vybaven přípravkem, na který bylo možné v několika polohách upevnit kamery.

 

 

 

 

 

 

 

Jako příklad, jaké záběry tímto způsobem vznikly mohou sloužit následující dva obrázky:

 

 

A ještě pár obrázků....

...a úplně nakonec závěrečná scéna úvodu filmu - zničení celé základny...:

(Foto Vladimír Knotek, člen pozemního týmu Aera Vodochody)

 

Albatros si ve filmu zahrál víc...

Pokud má být informace o učínkování L-39 ve filmu "Zítřek nikdy neumírá" úplná, pak se musí dodat, že Albatros si tu zahrál ještě v jedné scéně.

Hlavní zápletku filmu obstarává všehoschopný tiskový magnát Elliot Carver, který pro své pochybné cíle neváhá vyvolat mezinárodní konflikt tím, že jeho radarem nezachytitelná loď nejprve v čínských vodách potopí britskou fregatu a poté sestřelí jeden ze dvou hlídkujících čínských Migů.

A právě tady se ve filmu ještě jednou mihne devětatřicíka. Není to ale celý letoun L-39, ale na pár sekund se ukáže horní okraj palubní desky zadní kabiny doplněný o nesmyslnou červenou žárovku, která má imitovat zachycení letounu jako cíle letící raketou... :-)

Celá záležitost se odehrává velice rychle - pohled na palubní desku - párkrát bliknoucí červená žárovka - pohled do tváře pilota a pak už jen záběr z venku na zasažený letoun a střih na obrazovku radaru, odkud zmizí jeho obraz.....

Nahoru

 

Obchodník se smrtí (Lord of War)

Dalším ze zahraničních filmů, kde si L-39 zalétala byl americký film "Obchodník se smrtí" natočený v roce 2005.

Je to akční dobrodružný příběh podle skutečných událostí, který se odehrává ve světě mezinárodního ilegálního obchodu se zbraněmi. Scénárista a režisér Andrew Niccol si spojil příběhy pěti skutečných obchodníků se zbraněmi.

"Skoro všechno, co se ve filmu děje, má skutečnou předlohu," říká Niccol.
"Vojenské helikoptéry, které byly prodávány jako záchranné, překupníci se zbraněmi, kteří měnily názvy a registrační údaje svých lodí přímo na moři, dobře známý obchodník se zbraněmi, který byl v Americe propuštěn z vazby za velmi podezřelých okolností, skutečnosti o masových krádežích sovětského vojenského arzenálu po pádu Sovětského svazu - to všechno je pravda."

S natáčením pomáhal skutečný obchodník se zbraněmi, který zapůjčil 3 tisíce kusů skutečných AK-47, protože to vyšlo levněji než nechat vyrobit rekvizity.
Film se natáčel také v České republice, k vidění jsou naše tanky.

Příběh filmu pojednává o pozoruhodných výkonech obchodníka se zbraněmi Yuriho Orlova (Nicolas Cage). Není to žádný troškař - vlastní několik dopravních letounů. Jednou na palubě jednoho svého An-12 plného zbraní doprovází dodávku zbraní do Siera Leone, když ho v L-39 dostihne agent Interpolu Jacka Valentin (Ethan Hawke) a hodlá ho přinutit k přistání v nedaleké Kalbale.

Je to velice dobře udělaná směs pravdivé reality a fikce, některé scény nezapřou zvláštní typ humoru a nechybí ani neskutečně mrazivé pasáže....

Pomineme-li absurditu agenta Interpolu, který honí obchodníka se zbraněmi v Albatrosu s rudými hvězdami a střelbu z kulometných kontejnerů na vnějších závěsnících - pak se můžeme potěšit celkem povedenými letovými záběry.... :

Nahoru

 

L-39 na známkách

Správně by měl nadpis znít: "L-39 na známce". Na celém světě byla dosud vydána pouze jediná poštovní známka, na které je zobrazen letoun L-39.

Každého fanouška letectví asi zamrzí, že to nebyla Česká pošta, kdo vydal známku s touto legendou světového letectví, ale z našeho pohledu jedna ne příliš významná země - navíc země, která tyto letouny ani nepoužívá...

Tou zemí je Západní Sahara - malý stát na západě Afriky. Jeho sousedy jsou Alžírsko, Mauritánie a Maroko.

V současné době je Západní Sahara vojensky kontrolována Marokem, které ji považuje za integrální součást svého územi, v zemi jsou také vojska OSN.

 

 

Nahoru

Zajímavé kamufláže

Na světě létá poměrně velké množství L-39, které vlastní soukromí majitelé, nebo různé firmy, používající Albatrosy ke komerčnímu létání a právě tyto letouny bývají velice často opatřeny zajímavým nátěrem, kamufláží, nebo nějakým vtipným doplńkem...

Na následujících obrázcích je několik příkladů:

(Zdroj: http://www.firecatjet.com )

 

(Zdroj: http://horac.fw.hu, foto: Horváth Balázs)

 

Zajímavostí je horní letoun s číslem 119 - jde o stejný letoun,
jaký je na předchozím obrázku ve vosí kamufláži

(Kecskemét 2007, foto: István Toperczer)

 

(Zdroj: http://www.airshowsamerica.com/index.html)

 

(Zdroj: http://1000aircraftphotos.com... , foto: Sergey Riabsev)

 

Letoun č. 5233 (Zdroj: http://www.samolet.co.uk, foto: David R. Hames)

 

Nahoru

Pokud jste někdy jeli např. k moři do Španělska nebo do jižní Francie po německé dálnici A6 - možná jste si mezi městy Mannheim a Heilbron všimli na pravé straně dálnice nad stromy bílého Concordu.

Auto_&_Technik_Museum_Sinsheim leží přímo vedle dálnice A6. V muzeu je vystaveno cca 3 000 technických exponátů, jako automobilů, motocyklů, lokomotiv, tanků a také asi 20 letadel.

Dominantou muzea jsou letouny Concorde a Tu-144, které jsou vystaveny "ve vzduchu" na 8 metrů vysokých sloupech nad střechou výstavní haly. Letoun Concord je jako několik dalších přístupný - lze ho projít po celé délce a nahlédnout i do kabiny.

Nad vchodem do restaurace je instalován letoun L-39 Albatros v elegantním - šedočerveném nátěru. Jedná se o letoun L-39ZO z výzbroje letectva bývalé NDR, který zde létal s ev. č. 175.

I přes nesmyslné umístění přídavných palivových nádrží na vnější závěsníky se naše L-39 ve velkém množství exponátů rozhodně neztratí a to i díky velice působivé instalaci.
(Zdroj: AIRLINERS.NET, foto Markus Moshammer, Tom Mousel)

Nahoru

 

L-39 v areálu Technické univerzity v Košicích

Areálu Letecké fakulty Technické university v Košicích
vévodí L-39 ve slovenských národních barvách

(Zdroj: titulní strana webu Letecké fakulty Technické university v Košicích)

Nahoru

 

L-39 mezi ikonami designu

Projekt "Czech 100" mapuje český životní styl uplynulých sta let. Záměrem tvůrců bylo vyprávět český příběh pomocí věcí, které definovaly dobu, podívat se na svou historii a současnost s nadhledem, nutnou dávkou ironie, humoru a přirozeně i hrdosti.

Po výběru typických výrobků každého období následovala ve dnech 6. – 30. května 2005 výstava s názvem "Czech 100 Design Icons" ve Stilwerku, (Berlín) a u příležitiosti výstavy vyšel celý projekt také knižně.

Mezi "ikonami" let 1970 až 1989 je na prvním místě letoun L-39.

Odkazy k projektu:		Úvodní strana webové prezentace "Czech 100"
		Období 1970 až 1989 (s letounem L-39)

 

Nahoru

L-539 ....zajímavý koncept BizJetu

V roce 1998 zpracoval vedoucí projekce LETu Kunovice - Ing. Jaroslav Dostál na základě poptávky amerického zákazníka studii, která se zabývala možností využití klíčových celků letounu L-39 pro stavbu 4 až 6 místného jednomotorového BizJetu. Letoun byl navrhován jako levný obchodní letoun s nízkými náklady - k vyplnění mezery mezi rychlými jednomotorovými turbopropy (např. TBM700) a malými dvoumotorovými jety (např. Cessna Citation).

Rentgenový pohled na L-539 (autor: Jaroslav Dostál)

Cílem měla být kombinace komfortu, rychlosti a dostupu bizjetu s prostorností kabiny, malými nároky na vzletové plochy a to vše za relativně nízkou cenu.

 

Smyslem studie bylo využití aerodynamické a konstrukční filozofie L-39 a také v náročném vojenském provozu ověřených agregátů letounu, což by výrazně snížilo vývojové náklady.

Počítalo se s odlehčením konstrukce - jednak proto, že by letoun byl provozován na menších násobcích než L-39, ale hlavně proto, aby se ušetřila hmotnost a celý letoun se vešel do hmotností původní L-39. Mírné prodloužení zadní části trupu a přesun nádrží do křídla by byly asi největší konstrukční změny v částech letounu převzatých z L-39.

Třípohledový výkres L-539 (autor: Jaroslav Dostál)

 

Technický popis letounu L-539

Obchodní proudový letoun pro 4 až 6 cestujících celokovové poloskořepinové konstrukce. Dolnoplošník s přímým křídlem se vztlakovou mechanizací a nádržemi na jejich koncích je vybaven tříkolým podvozkem, zatahovaným do křídla směrem k trupu a do přední části trupu.

Křídlo a zadní část trupu jsou geometricky identické s letounem L-39 Albatros, pouze s nutnými úpravami kýlu pro eliminaci větší přední části trupu a se vstupem vzduchu, posunutým dozadu a redukcí hmotnosti.

Ocasní plochy jsou klasické s šípovým kýlem a přímou vodorovnou ocasní plochou s průběžným kormidlem.

Přetlakovaná přední část trupu kruhového průřezu bude zcela nová. Výška kabiny 1450 mm, výška trupu 1550 mm, podlaha ve výši 235 mm od spodní strany trupu (ulička uprostřed je prosazena).

Vstup za kabinou pilotů zleva dělenými dveřmi se schůdky v jejich spodní části. Ve střední části trupu jsou dvě dvojice sedadel proti sobě se sklopnými stolky. V zadní části kabiny je uzavíratelný zavazadlový prostor, vybavený pomocnou sklopnou sedačkou se zabudovanou nouzovou toaletou. Naproti vstupu je bufet, nebo alternativně další sedadlo bokem ke směru letu.

 

---

Technická data letounu L-539
Rozpětí	9,46 m
Délka	13,5 m (délka L-39 12,13 m)
Výška	4,77 m
Nosná plocha	18,80 m2
Hmotnost prázdného letounu	3 600 kg
Maximální vzletová hmotnost	5 600 kg
Celková hmotnost paliva	1 200 kg
Platící zatížení	800 kg
Výkony
Maximální rychlost	700 km/hod
Ekonomická rychlost	600 km/hod
Dolet	2 500 km
Dostup	11 000 m
Délka vzletu	970 m
Déka přistání	800 m
Pohonná jednotka
Progress (Lotarev/ZVL) DV-2 nebo Garrett TFE731-4	tah 21,57 kN tah 18,15 kN

---

 

Detailní informace o L-539, něco o podobně vzniklých letounech, úvahy o nákladech na vývoj, výrobu - a další najdete na webu Ing. Jaroslava Dostála - Gryf DESIGN:

 

Nahoru