www.czechjetteam.com
FlightSim.CZ
www.letecke-muzeum.cz/
 
 

 

   

 

Zajímavosti o L-39

 

L-39 ve filmu
Pod nohama nebe - český film, 1968

Zítřek nikdy neumírá - film USA, 1997
Obchodník se smrtí - film USA, 2005
L-39 na známkách
 

Nášivky s L-39
Zajímavé kamufláže

Nelétající - přesto zajímavé

L-39 mezi ikonami designu


L-539

 


zajímavý koncept
BizJetu
UL-39

L-39 na dálnici

Karikatury L-39

 


 

 

L-39 ve filmu

 

Pod nohama nebe

L-39 Albatros jako letoun nikdy v českém filmu nehrál „sám za sebe“ (pokud nepočítáme několik armádních výukových filmů o výcvikovém systému L-39).

Jediný český film, ve kterém lze vidět záběry z kabiny L-39 za letu je film z roku 1983 - Pod nohama nebe.

Film podle námětu Josefa Pavlíka natočil ve Filmovém studiu Barrandov režisér Milan Růžička.

Hlavního hrdinu – vojenského pilota Migu-21 - pplk. Lošťáka, hrál známý český herec a velký fanda letectví pan Luděk Munzar.

 

Film je podle dobových hodnocení celkem povedený, má velice dobrý příběh o generačně rozdílném pohledu na život - mladý sebevědomý absolvent vysoké letecké školy Ondřej Pavelka versus zkušený, ze zdravotních důvodů s létáním končící pplk. Lošťák.

Luděk Munzar jako pplk. Lošťák
ve filmu Pod nohama nebe

 

 

Letoun L-39 byl ve filmu použit pro natáčení letových scén z kabiny letounu – ať už jde o záběry palubní desky a nebo o pohledy na pilota, sedícího na zadním sedadle - v divákovi má vzniknout iluze, že se jedná o kabinu Migu-21.

Letecký laik si toho určitě nevšimne, ale nám ostatním to asi trochu vadí…

Proč tenkrát tvůrci nevyužili pilotní simulátor Migu-21 se asi už nedozvíme…

Příprava L-39 pro natáčení letových záběrů

 

Nahoru

 

Zítřek nikdy neumírá (Tomorrow Never Dies)

Pokud devětatřicítka nedostala tu správnou šanci od našich filmařů - letoun si to zcela určitě vynahradil v zahraničí. V roce 1997 si letouny L-39 Albatros zahrály v pořadí osmnáctém filmu ze serie Bondovek - "Zítřek nikdy neumírá".

 

Americký snímek natočil režisér Roger Spottiswoode a hlavní roli ztvárnil dosavadní předposlední představitel Jamese Bonda
- Pierce Brosnan.


Agent 007 používá "pro svou práci" vždy jen ty nejlepší věcičky. V tomto filmu si moc vybírat nemohl - únik z letící střelou ohrožené základny teroristů kdesi na Kavkaze naším Albatrosem byla jediná možnost.

Pokud by si vybírat mohl - učitě by si pro své letecké kousky zvolil L-39 jako to nejlepší...

 

James Bond má práci....

 

 

 

 

Než se podíváme na natáčení - je tu několik scén z filmu:

 

 

Kde se natáčelo

Několik úvodních minut filmu ukazujících trh s vojenskou technikou kdesi na Kavkaze - se natáčel na letišti "Peyragudes Altiport" (LFIP) ve francouzských Pyrenejích, poblíž hranic se Španělskem.

Letiště, které slouží pro provoz vrtulníků a malých sportovních letounů je ve svahu pod horským střediskem Peyresourde, kterým pro zajímavost vedla i jedna z etap cyklistické Tour de France 2005.

 

 

klikni pro zvětšení

Lyžařské tratě střediska Peyresourde s vyznačeným letištěm

 

Asfaltová dráha o rozměrech 340 m x 20 m je ve směru 098° na přistání (proti kopci) a 262° pro start (z kopce). Práh dráhy je v nadmořské výšce 1534 m, konec dráhy pak ve výšce 1581 m, takže výškový rozdíl na délce 340 m je 47 m!!

Veškeré údaje o letišti a informace pro vizuální přiblížení a přistání jsou uvedeny zde .

 

Pohledy na Peyragudes Altiport ze vzduchu

 

Kdo ve filmu létal

Aero Vodochody bylo začátkem roku 1997 anglickou produkční firmou EON požádáno o pronájem dvou letounů L-39ZA včetně pozemního personálu a pilotů pro natáčení létání v horách včetně imitace přistání na horském letišti a vzdušných soubojů. Místem natáčení měly být francouzské Pyreneje a záběry měly sloužit k natáčení filmu Bond 18.

Po jednáních bylo rozhodnuto, že Aero poskytne pro natáčení jeden letoun a potřebný pozemní tým mechaniků.

29. ledna 1997 vyrazil do Francie pozemní tým a letoun L-39ZA v.č. 5321 pilotovaný osádkou Ladislav Šnýdr (vedoucí zkušební pilot) a Vladimír Kvarda (zkušební pilot) je následoval o den později. Do přeletu zasáhlo počasí, ale nakonec letoun v pořádku přistává na letišti Arbes (LFBT), které svým charterovým provozem patří mezi nejvytíženější ve Francii. Na místě se zaparkováním pomáhají Angličané Tony Smith a Brian Brown, kteří zde jsou s druhou L-39ZO v. č. 2337 (imatr. G-OTAF). Naši piloti se dozvídají, že točit se má na letišti Peyragudes Altiport.

Jak na naše piloty místo natáčení zapůsobilo je asi nejlépe patrné z toho, jak celou záležitost popisuje sám Ladislav Šnýdr, který byl tím, kdo ve filmu za Jamese Bonda létal (Vladimír Kvarda - druhý - přeletový pilot se vracel zpět):

"Vyrážíme do kopců a asi po padesáti minutách stálého stoupání jsme na místě. V zapadajícím slunci obdivujeme krásnou scenérii zdejších hor, seznamujeme se s místem natáčení, na kterém se pohybuje kolem tří stovek lidí a hledáme letiště. Nikde!!! Když nás ale dovedli na jeho práh ve směru „dolů s kopce", jen profesní hrdost nám bránila dávat příliš nahlas své pocity. Snad nás v tu chvíli nikdo nenatáčel...
Kdo neviděl - neuvěří, ale máme k dispozici přesný topografický plán tohoto „letiště". Délka „téměř" třistatřiatřicet metrů (332,13 m) s výškovým rozdílem mezi prahy (začátek a konec dráhy) 47 m, asfaltový povrch. „Autem by se jeden bál jet dolů".
Vidíme tu další dvě L-39ZO v. č. 1002,1013, původně letectva NDR, které sem byly přivezeny na trajlerech, dány za pomoci našeho servisáka Jirky Třešňáka do „pojížděcího" stavu, jak pomalu na brzdách s běžícím motorem „pojíždějí" po této svérázné VPD ve směru „dolů" a téměř na 100% výkonu motoru zase zpět „nahoru", vše podle pokynů z režie předávaných rádiem do letounů. "

 

Dalšími - dosud nezmíněnými piloty, kteří se na natáčení letových scén podíleli byli Angličan Mark Hanna, (který 26. 9. 1999 tragicky zahynul na Me-109 při leteckém dnu na španělském letišti Sabadell) a Nor Rolf Muem.

 

(Text o L-39 ve filmu "Zítřek nikdy neumírá" byl zpracován s využitím článku šéfpilota Aera Vodochody - Ladislava Šnýdra, který byl roce 1997 uveřejněn v časopice Letectví a kosmonautika a v roce 2004 v podnikovém časopise Aera Vodochody "Zpravodaj")

 

Vodochodský letoun L-39ZA v.č. 5321 a tým mechaniků, který se na natáčení podílel
Bondův letoun na prahu dráhy - co dodat...
(Foto Vladimír Knotek, člen pozemního týmu Aera Vodochody)

 

Dva letové záběry Bondovy devětatřicítky, pilotované Ladislavem Šnýdrem

 

Během natáčení nalétala tovární L-39 celkem přes 50 letových hodin při 39 startech. Výkony letounu a schopnosti pilota i týmu mechaniků budili zasloužený obdiv a byly pro Aero Vodochody tou nejlepší reklamou.

 

 

Další zajímavosti z natáčení filmu

Pro natáčení některých detailů letových scén používali filmaři i samotnou přední část trupu, nechyběly tu ani výkonné větráky a spousta dalšího vybavení, ketré sem dovezlo několik kamionů.

Fragment trupu byl vybaven přípravkem, na který bylo možné v několika polohách upevnit kamery.

 

 

 

 

 

 

 

Jako příklad, jaké záběry tímto způsobem vznikly mohou sloužit následující dva obrázky:

 

 

A ještě pár obrázků....

 

...a úplně nakonec závěrečná scéna úvodu filmu - zničení celé základny...:

(Foto Vladimír Knotek, člen pozemního týmu Aera Vodochody)

 

Albatros si ve filmu zahrál víc...

Pokud má být informace o učínkování L-39 ve filmu "Zítřek nikdy neumírá" úplná, pak se musí dodat, že Albatros si tu zahrál ještě v jedné scéně.

Hlavní zápletku filmu obstarává všehoschopný tiskový magnát Elliot Carver, který pro své pochybné cíle neváhá vyvolat mezinárodní konflikt tím, že jeho radarem nezachytitelná loď nejprve v čínských vodách potopí britskou fregatu a poté sestřelí jeden ze dvou hlídkujících čínských Migů.

A právě tady se ve filmu ještě jednou mihne devětatřicíka. Není to ale celý letoun L-39, ale na pár sekund se ukáže horní okraj palubní desky zadní kabiny doplněný o nesmyslnou červenou žárovku, která má imitovat zachycení letounu jako cíle letící raketou... :-)

Celá záležitost se odehrává velice rychle - pohled na palubní desku - párkrát bliknoucí červená žárovka - pohled do tváře pilota a pak už jen záběr z venku na zasažený letoun a střih na obrazovku radaru, odkud zmizí jeho obraz.....

A jen tak na okraj - na rychloměru je v tu dobu vidět necelých 180 km/hod. To je rychlost, při které by už žádný Mig letět nemohl a dávno by spadl.

I kdyby to byl letoun ve verzi ZA, který ve filmu létal, i ten by při této rychlosti byl už také blízko pádu. Podle množství paliva v přídavných nádržích je přistávací rychlost L-39ZA na velkých klapkách 185 - 195 km/hod.

 

Nahoru

 

Obchodník se smrtí (Lord of War)

Dalším ze zahraničních filmů, kde si L-39 zalétala byl americký film "Obchodník se smrtí" natočený v roce 2005.

Je to akční dobrodružný příběh podle skutečných událostí, který se odehrává ve světě mezinárodního ilegálního obchodu se zbraněmi. Scénárista a režisér Andrew Niccol si spojil příběhy pěti skutečných obchodníků se zbraněmi.

"Skoro všechno, co se ve filmu děje, má skutečnou předlohu," říká Niccol.
"Vojenské helikoptéry, které byly prodávány jako záchranné, překupníci se zbraněmi, kteří měnily názvy a registrační údaje svých lodí přímo na moři, dobře známý obchodník se zbraněmi, který byl v Americe propuštěn z vazby za velmi podezřelých okolností, skutečnosti o masových krádežích sovětského vojenského arzenálu po pádu Sovětského svazu - to všechno je pravda."

S natáčením pomáhal skutečný obchodník se zbraněmi, který zapůjčil 3 tisíce kusů skutečných AK-47, protože to vyšlo levněji než nechat vyrobit rekvizity.
Film se natáčel také v České republice, k vidění jsou naše tanky.

Příběh filmu pojednává o pozoruhodných výkonech obchodníka se zbraněmi Yuriho Orlova (Nicolas Cage). Není to žádný troškař - vlastní několik dopravních letounů. Jednou na palubě jednoho svého An-12 plného zbraní doprovází dodávku zbraní do Siera Leone, když ho v L-39 dostihne agent Interpolu Jacka Valentin (Ethan Hawke) a hodlá ho přinutit k přistání v nedaleké Kalbale.

Je to velice dobře udělaná směs pravdivé reality a fikce, některé scény nezapřou zvláštní typ humoru a nechybí ani neskutečně mrazivé pasáže....

Pomineme-li absurditu agenta Interpolu, který honí obchodníka se zbraněmi v Albatrosu s rudými hvězdami a střelbu z kulometných kontejnerů na vnějších závěsnících - pak se můžeme potěšit celkem povedenými letovými záběry.... :

 

Nahoru

 

L-39 na známkách

Do roku 2014 jsem věděl pouze o jediné poštovní známce na světě, na které je zobrazen letoun L-39. V tomhle roce jsem objevil druhou známku - v obou případech je vydaly z našeho pohledu až tak ne příliš významné africké země.

V roce 2020, po 52 letech od vzletu prototypu konečně i Česká pošta vydává známku s Albatrosem.

 

Takže postupně:

Tou první zemí je Západní Sahara.

Malý stát na západě Afriky. Jeho sousedy jsou Alžírsko, Mauritánie a Maroko.
V současné době je Západní Sahara vojensky kontrolována Marokem, které ji považuje za integrální součást svého územi, v zemi jsou také vojska OSN.

 

 

 

Tou druhou zemí je Mosambik.

Mosambické letectvo dosud stále používá převážně východní, tedy zejména ruská letadla a vrtulníky (Mig-21, Mi-8, Mi-24, An-26 a také dvě naše L-39).

Jeden Albatros prošel v roce 2014 spolu se šesti Mig-21 generální opravou a upgrade v rumunské firmě Aerostar.

 

 

12. září 2020 představila Česká pošta známku s motivem L-39 Albatros na veletrhu Sběratel na pražském výstavišti. Součástí prezentace byla i autogramiáda autora známky výtvarníka Petra Ptáčka. Bohužel jsem tenhle den létal a nemohl si pro podpis a známku zajít :-(

 

 

Podrobnosti o známce, tak, jak je uvádí "Poštovní věstník"

 

 

Nahoru



 

Nášivky s L-39

 

 

 

Nahoru


 

Zajímavé kamufláže

Na světě létá poměrně velké množství L-39, které vlastní soukromí majitelé, nebo různé firmy, používající Albatrosy ke komerčnímu létání a právě tyto letouny bývají velice často opatřeny zajímavým nátěrem, kamufláží, nebo nějakým vtipným doplńkem...

Na následujících obrázcích je několik příkladů:

(Zdroj: http://www.firecatjet.com )

 

(Zdroj: http://horac.fw.hu, foto: Horváth Balázs)

 

Zajímavostí je horní letoun s číslem 119 - jde o stejný letoun, jaký je na předchozím obrázku ve vosí kamufláži

(Kecskemét 2007, foto: István Toperczer)

 

(Zdroj: http://www.airshowsamerica.com/index.html)

 

(Zdroj: http://1000aircraftphotos.com... , foto: Sergey Riabsev)

 



Letoun č. 5233 (Zdroj: http://www.samolet.co.uk, foto: David R. Hames)

 

Nahoru

 

Nelétající - přesto zajímavé L-39

 

L-39 v technickém muzeu Sinsheim (SRN)

Pokud jste někdy jeli např. k moři do Španělska nebo do jižní Francie po německé dálnici A6 - možná jste si mezi městy Mannheim a Heilbron všimli na pravé straně dálnice nad stromy bílého Concordu.

Auto_&_Technik_Museum_Sinsheim leží přímo vedle dálnice A6. V muzeu je vystaveno cca 3 000 technických exponátů, jako automobilů, motocyklů, lokomotiv, tanků a také asi 20 letadel.

Dominantou muzea jsou letouny Concorde a Tu-144, které jsou vystaveny "ve vzduchu" na 8 metrů vysokých sloupech nad střechou výstavní haly. Letoun Concord je jako několik dalších přístupný - lze ho projít po celé délce a nahlédnout i do kabiny.

Nad vchodem do restaurace je instalován letoun L-39 Albatros v elegantním - šedočerveném nátěru. Jedná se o letoun L-39ZO z výzbroje letectva bývalé NDR, který zde létal s ev. č. 175.

 

 

I přes nesmyslné umístění přídavných palivových nádrží na vnější závěsníky se naše L-39 ve velkém množství exponátů rozhodně neztratí a to i díky velice působivé instalaci.

 

 
 

(Zdroj: AIRLINERS.NET, foto Markus Moshammer, Tom Mousel)

 

Nahoru

 

L-39 v areálu Technické univerzity v Košicích

Areálu Letecké fakulty Technické university v Košicích
vévodí L-39 ve slovenských národních barvách

(Zdroj: titulní strana webu Letecké fakulty Technické university v Košicích)

 

Nahoru

 

L-39 mezi ikonami designu

Projekt "Czech 100" mapuje český životní styl uplynulých sta let. Záměrem tvůrců bylo vyprávět český příběh pomocí věcí, které definovaly dobu, podívat se na svou historii a současnost s nadhledem, nutnou dávkou ironie, humoru a přirozeně i hrdosti.

Po výběru typických výrobků každého období následovala ve dnech 6. – 30. května 2005 výstava s názvem "Czech 100 Design Icons" ve Stilwerku, (Berlín) a u příležitiosti výstavy vyšel celý projekt také knižně.

Mezi "ikonami" let 1970 až 1989 je na prvním místě letoun L-39.

Odkazy k projektu:   Úvodní strana webové prezentace "Czech 100"
    Období 1970 až 1989 (s letounem L-39)

 

Nahoru

 

L-539 ....zajímavý koncept BizJetu

V roce 1998 zpracoval vedoucí projekce LETu Kunovice - Ing. Jaroslav Dostál na základě poptávky amerického zákazníka studii, která se zabývala možností využití klíčových celků letounu L-39 pro stavbu 4 až 6 místného jednomotorového BizJetu.
Letoun byl navrhován jako levný obchodní letoun s nízkými náklady - k vyplnění mezery mezi rychlými jednomotorovými turbopropy (např. TBM700) a malými dvoumotorovými jety (např. Cessna Citation).
Rentgenový pohled na L-539
(autor: Jaroslav Dostál)

Cílem měla být kombinace komfortu, rychlosti a dostupu bizjetu s prostorností kabiny, malými nároky na vzletové plochy a to vše za relativně nízkou cenu.

 

Smyslem studie bylo využití aerodynamické a konstrukční filozofie L-39 a také v náročném vojenském provozu ověřených agregátů letounu, což by výrazně snížilo vývojové náklady.

Počítalo se s odlehčením konstrukce - jednak proto, že by letoun byl provozován na menších násobcích než L-39, ale hlavně proto, aby se ušetřila hmotnost a celý letoun se vešel do hmotností původní L-39. Mírné prodloužení zadní části trupu a přesun nádrží do křídla by byly asi největší konstrukční změny v částech letounu převzatých z L-39.

Třípohledový výkres L-539 (autor: Jaroslav Dostál)

 

Technický popis letounu L-539

Obchodní proudový letoun pro 4 až 6 cestujících celokovové poloskořepinové konstrukce. Dolnoplošník s přímým křídlem se vztlakovou mechanizací a nádržemi na jejich koncích je vybaven tříkolým podvozkem, zatahovaným do křídla směrem k trupu a do přední části trupu.

Křídlo a zadní část trupu jsou geometricky identické s letounem L-39 Albatros, pouze s nutnými úpravami kýlu pro eliminaci větší přední části trupu a se vstupem vzduchu, posunutým dozadu a redukcí hmotnosti.

Ocasní plochy jsou klasické s šípovým kýlem a přímou vodorovnou ocasní plochou s průběžným kormidlem.

Přetlakovaná přední část trupu kruhového průřezu bude zcela nová. Výška kabiny 1450 mm, výška trupu 1550 mm, podlaha ve výši 235 mm od spodní strany trupu (ulička uprostřed je prosazena).

Vstup za kabinou pilotů zleva dělenými dveřmi se schůdky v jejich spodní části. Ve střední části trupu jsou dvě dvojice sedadel proti sobě se sklopnými stolky. V zadní části kabiny je uzavíratelný zavazadlový prostor, vybavený pomocnou sklopnou sedačkou se zabudovanou nouzovou toaletou. Naproti vstupu je bufet, nebo alternativně další sedadlo bokem ke směru letu.

 


Technická data letounu L-539
Rozpětí 9,46 m
Délka 13,5 m (délka L-39 12,13 m)
Výška 4,77 m
Nosná plocha 18,80 m2
   
Hmotnost prázdného letounu 3 600 kg
Maximální vzletová hmotnost 5 600 kg
Celková hmotnost paliva 1 200 kg
Platící zatížení 800 kg
   
   
Výkony
Maximální rychlost 700 km/hod
Ekonomická rychlost 600 km/hod
Dolet 2 500 km
Dostup 11 000 m
Délka vzletu 970 m
Déka přistání 800 m
   
   
Pohonná jednotka  

Progress (Lotarev/ZVL) DV-2
nebo Garrett TFE731-4

tah 21,57 kN
tah 18,15 kN

 


Detailní informace o L-539, něco o podobně vzniklých letounech, úvahy o nákladech na vývoj, výrobu - a další najdete na webu Ing. Jaroslava Dostála - Gryf DESIGN:

Gryf DESIGN

 

 

Nahoru

 

 

 

UL-39

Když jsem před lety zachytil první informaci o UL-39 poháněným dmychadlem vzpomněl jsem si na to, že tahle myšlenka mě napadla někdy kolem roku 1995. Bylo to období, kdy se u modelů letadel začínají stále víc objevovat dmychadla poháněná elektromotorem.

V té době jsem si jen tak z dlouhé chvíle do řezu trupem L-39 maloval pilota, zjišťoval, jak velký by musel být letounek, kam by se vešli dva. Jako pohon dmychadla jsem předpokládal motocyklový motor, protože má vysoké otáčky, lze ho chladit vzduchem. Bohužel - tyhle kresby už nemohu najít, moc rád bych je sem dal.

Když jsem viděl, že stejný nápad se na strojní fakultě pražského ČVUT začíná realizovat - potěšilo mě to...

Axonometrický pohled na počítačový model UL-39


Duchovním otcem a koordinátorem celého projektu je Ing. Robert Theiner Ph.D., vedoucí Ústavu letadlová technika a cílem bylo postavit letoun v kategorii UL tedy s maximální vzletovou hmotností (včetně padákového záchranného systému) do 472,5 kg, poháněný dmychadlem, který bude tvarově blízký letounu L-39 Albatros.

Proporce UL-39 jsou trochu jiné, ale tvarová podobnost s Albatrosem je velká...


Na projektu se podílí celá řada firem, řešitelům se podařilo získat grant Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO FR-TI3/527), ze kterého jsou významným způsobem hrazeny náklady projektu. Od počátku se prací účastní firmy LA Composite a JIHLAVAN Airplanes, které by se v případě úspěchu projektu podílely na sériové výrobě. Projekt vygeneroval také několik unikátních, patentovaných řešení, na projektu se svými diplomovými pracemi a další činností podílelo více než 150 studentů bakalářského, magisterského a doktorského studia.

 

Třípohledový výkres UL-39 s hlavními rozměry

 

Konstrukčně technologické členění trupu UL-39
Konstrukční řešení hlavního a příďového podvozku UL-39

 

Rentgenový pohled na UL-39

 

Jako pohonná jednotka letounu slouží motocyklový čtyřválcový zážehový motor o objemu 999 cm3 používaný v motocyklu BMW S1000RR modelové řady 2010. Výkon motoru o max. hodnotě cca 200k je přes primární převod pomocí uhlíkové transmisní hřídele přiváděn na rotor ventilátorového stupně.

Pohonná jednotka s propulsorem - dmychadlem a "výstupní rourou"
Testy pohonné jednotky na trucku "Buggyra" - letiště Hradčany
(autor: HorviLM, planes.cz)

 

Tak jako snad u každého nového letadla je i tento projekt v časovém skluzu - prototyp měl vzlétnout v roce 2014. V polovině roku 2015 probíhá stavba demonstrátoru trupu se zastavěným pohonem, který bude testován v aerodynamickém tunelu VZLÚ.

 

Demonstrátor trupu UL-39 (ještě bez motoru) ve VZLÚ před svou předlohou - L-39
(foto: www.lacomposite.com)

Demonstrátor trupu UL-39 v aerodynamickém tunelu VZLÚ

 

Škoda, že o projektu neexistuje nějaký ucelený web, který by ukázal složitost všech řešených problémů, historii a aktuální stav. O projektu se dají najít pouze jednotlivé články, zprávy, obrázky...


Na tomto místě není cílem podat nějakou kompletní informaci, UL-39 je na mém webu zmíněn jako další krásná zajímavost, která se k L-39 Albatros váže.

Snad se na projektu všecho povede, letoun úspěšně projde zkouškami, začne se seriově vyrábět... a někdy bude možné na obloze spatřit podobnou skupinu několika ultralehkých Albatrosčat....

 


UL-39 Albi létá....!

4. dubna 2016 na Letišti České Budějovice poprvé vzlétl UL-39 Albi, 320kg ultralehký letoun s vlastnostmi proudového letadla. Letadlo, jehož tepelnou stopu radar nezachytí. Armáda bude moci na tomto letounu lépe a levněji cvičit své bojové piloty.
Jedná se o světový unikát, který vznikal 17 let ve spolupráci Ústavu letadlové techniky Fakulty strojní ČVUT v Praze, LA COMPOSITE s.r.o. a JIHLAVAN Airplanes s.r.o. a je to první české letadlo vyrobené z prepregů autoklávovou technologií...

....toto je úvod z tiskové_informace_pražského_ČVUT, kde je možné najít nejvíce informací o slavnostním rolloutu a oficiálním předvedení UL-39:

Skutečně první let absolvoval letoun již 24. března 2016....

Tak ať to Albimu lítá..... ;-)

 

 

 

 

Videoreportáž z veřejného předvedení a vzletu 4.4.2016
(Zdroj: airZone.TV: http://www.airzone.tv/ul-39-albi-prvni-let-reportaz/)

 

 

 

Nahoru

 

 

L-39 na dálnici

Psal se rok 1973 – výroba L-39 se naplno rozebíhá, pokračuje celá řada vývojových zkoušek a testů, prototyp X-07 je prezentován v SSSR největšímu zákazníkovi…
Československo bylo zemí s dlouhou tradicí strojírenského průmyslu, a proto pro náš průmysla i celý stát býval Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně velice důležitou akcí. V tomto roce se konal jeho jubilejní 15. ročník a L-39 Albatros měl být jedním z jeho nejprestižnějších exponátů.

Pro veletrh byl vybrán letoun 0004, který pro tento účel dostal ve Vodochodech „výstavní“ kabát – a právě to, aby při rozebírání, přepravě a montáži na místě nedošlo k poškození finálního laku bylo rozhodnuto, že letoun do Brna přeletí. Letiště Brno-Tuřany je ale na opačném konci města, cesta letounu s rozpětím křídel 9,5 m městem by si vyžádala nákladné úpravy - mimo jiné demolici refýží, odstranění dopravních značek a podobně. Proto byla nakonec zvolena varianta přistání na rovném úseku D1 u Rosic, odkud je 18 km dlouhý příjezd na výstaviště přes Horní Lískovec a Pisárky bez velkých problémů.
Akce proběhla 1. září 1973…

 

 


Podrobný popis celé akce se zajímavými detaily najdete v článku „Vyjímečné letiště" v časopise Letectví a kosmonautika č.23, roč. 1973, odkud jsem převzal i fotografie.

 

 

 

 

(Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, číslo 23,ročník 1983;
autor článku a fotografií: Jiří Kroulík)

 

 

Letoun L-39 Albatros získal v roce 1973 na MSV Brno zlatou medali...

 

 

Před popisovaným přistáním u Brna byl celý manévr nacvičován 23. srpna 1973 na rovném úseku dnešní dálnice D10, tehdy šlo silnici I/10 - vedle motorestu U Čtyř kamenů. V tomto případě ze silnice letoun i vzlétal, tovární pilot Juraj Šouc provedl celkem dva lety.

Na internetu jsem našel několik fotografií a více než dva roky tu u nich bylo uvedeno, že autora neznám. Přišel mi však mail, ze kterého je autor zřejmý a byly tu i další zajímavé informace.

Autorem většiny fotografií z létání je Ing. Pavel Havránek, který tenkrát sloužil u dopravní policie a podílel se na zajišťování zastavení a řízení provozu.


(foto: Ing. Pavel Havránek)

(foto: Ing. Pavel Havránek)

(foto: Ing. Pavel Havránek)

Na fotografii jsou zaměstnanci Aero Vodochody - zleva:
Jiří Pospíšil (mechanik z oddělení vývoje), Juraj Šouc (zkušební pilot),
František Vacín a Ladislav Hrabánek (technici letové zkušebny).

(foto: Ing. Pavel Havránek)

Na fotografii zleva: Juraj Šouc (zkušební pilot), Jan Vlček (hlavní konstruktér L-39),
por. Karel Troníček (Dopravní inspektorát Správy VB Praha),
p. Zábojník (vedoucí letové zkušebny Aero Vodochody).

(foto: Ing. Pavel Havránek)

 

Nahoru

 

 

 

 

Karikatury L-39

 

pohlednice Aeroteam

 


Autor: Spencer Trickett (Skytoons)
http://skytoons.co.uk/?product_cat=mini
Autor: Rob Henderson
Autor: Miloslav Martenek

 

 

Nahoru