www.czechjetteam.com
FlightSim.CZ
www.letecke-muzeum.cz/
 
 

 

   

 

Verze letounu L-39

 

 

L-39C
základní cvičný letoun

 

L-39ZO
cvičný a lehký bojový letoun

 

L-39ZA
lehký bitevní letoun

 

L-39V
letoun pro vlekání terčů

 

(Pro přímý vstup do kapitol o jednotlivých verzích klikni na odkaz, nebo na obrázek vpravo)

 

Všechny verze letounu (mimo L-39V) se postupem času vyráběly v různých variantách. Výrobce letounu – Aero Vodochody, označoval jednotlivé varianty čísly, takže např. letouny první serie L-39C pro československé letectvo a SSSR byly v provedení L-39C1. Druhý zahraniční zákazník – Irák - obdržel letouny L-39C2.

Jednotlivé varianty se lišily především avionikou, ale i v ostatním vybavení letounu a dílčí změny byly i na draku letounu.

Praktický příklad: zákazník měl ve svých vojenských letounech vybavení - např. radiostanice od určité firmy, piloti a pozemní personál byli na tato zařízení zvyklí, zákazník měl zajištěný servis od dodavatele atd. a tak chtěl mít i letouny L-39 vybavené stejným zařízením. Tento fakt si vynutil dílčí změny na draku letounu v souvislosti se zástavbou jiných přístrojů a agregátů, instalaci jiných antén, změny v elektrické kabeláži letounu a další.

V následující tabulce je uveden přehled vyráběných variant každé verze L-39 a země, pro kterou byla varianta určena.

 

Přehled variant jednotlivých verzí L-39

Verze
Var.
Zákazník - země
Poznámka
L-39C
C
ČSSR letouny nulté serie - 5 kusů
C1 ČSSR, SSSR, Kuba, Etiopie, Jemen, Alžírsko  
C2
Irák  
C4
Afghánistán  
C5 SSSR dodán pouze jeden letoun
C11
Vietnam  
L-39ZO
ZO1
Libye, Sýrie, NDR  
ZO2
Sýrie  
ZO4
NDR  
ZO5
NDR  
ZO6 Irák  
ZO7 Irák  
L-39ZA
ZA1 ČSSR, Afghánistán, Rumunsko, Bulharsko, Alžírsko  
ZA2 Sýrie  
ZA4 Nigérie, Alžírsko  
ZA5 ČSSR  
ZA7 ČSSR, Thajsko  
ZA8 Thajsko označení L-39ZA/ART
ZA9 Bangladéš  

Verze L-39V neměla žádné varianty - všechny letouny pro ČSSR a NDR byly vyrobeny ve shodném provedení.

 

Nahoru

L-39C

Letoun L-39 je primárně cvičný letoun a proto i jeho vývoj probíhal v základním provedení - ve verzi L-39C a tato verze také přichází v roce 1971 do seriové výroby.

Až do konce 6. serie bylo vyrobeno celkem 211 letounů ve verzi C. V následující - 7. serii bylo vyrobeno celkem 8 kusů letounů ve verzi L-39V - ostaních 42 letounů této serie bylo rovněž ve verzi C. Od osmé serie začíná do výroby nabíhat i verze ZO.

 

Barevné provedení L-39C

Letouny L-39C prvních serií byly dodávány v bílé barvě horní části trupu. Spodní plocha trupu a celá křídla byla pastelově šedá (odstín č. 1010). Pás před kabinou byl v barvě kabinové šedi (odstín 1111). Barevné doplňky na letounu byly v červené barvě (laminátové kryty špičky trupu a antény na svislé ocasní ploše, koncové nádrže na křídlech a linka na bocích trupu).

Barevné provedení L-39C z prvních výrobních serií
(Autor: Petr Kolman, zdroj: L-39 Albatros, Jakab Publishing)

 

Barevné provedení letounů L-39C z prvních výrobních serií

 

Letouny L-39C pozdějších výrobních serií byly dodávány s kamufláží na horních plochách trupu i křídel, tvořenou nepavidelnými poli světlé hnědozelené (odstín č. 0225) a tmavé hnědozelené barvy (odstín č. 5450). Spodní strana trupu a křídel byla pastelově šedá (odstín č. 1010). Pás před kabinou byl černý.

Laminátové kryty špičky a antény na svislé ocasní ploše, koncové oblouky na vodorovné ocasní ploše, okrajové nádrže na křídlech i s horní částí křídel do vzdálenosti 670 mm od osy nádrže byly žluté (odstín č. 6100).

Bílá čísla na bocích trupu byla vysoká 300 mm, výsostné znaky na křídlech měly průměr 800 mm, na kýlovce 600 mm.

 

Letoun L-39C s kamufláží
(Autor: Petr Kolman, zdroj: L-39 Albatros, Jakab Publishing)

Letoun L-39C s kamufláží
(Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 1983; autor: Miroslav Balous)

 

V tomto provedení byly vyrobeny letouny L-39C pro ČSSR a SSSR. Pozdější dodávky letounů verze C pro Vietnam a Kubu byly také kamuflované, ale odstíny barev i tvary polí byly pro každou zemi upravené podle místích zvyklostí.

 

Letouny L-39C s kamufláží na stojánce VVLŠ Košice
(Autor: P. Chramosil, zdroj: L-39 Albatros, Jakab Publishing)

 

 

Výzbroj L-39C

Verze L-39C je nevyzbrojená - na křídle letounu je pouze dvojice závěsníků - každý má nosnost jen 125 kg. Možnost podvěšení výzbroje se však nevyužívala k boji, ale pouze proto, aby pilot - žák získal základní návyky v používání zaměřovače a výzbroje obecně.

 

Kabina L-39C

Kabina letounu verze L-39C je podrobně popsána v části "POPIS L-39 - Kabina"

 

Nahoru

L-39ZO

Na základě požadavků ze zahraničí, byla v letech 1973 až 1976 vyvinuta verze L-39ZO. Liší se především zvýšením počtu závěsníků ze dvou na čtyři, nesených zesíleným křídlem. Vzhledem k vyšší hmotnosti letounu byl rovněž zesílen podvozek.

Kompletní zkoušky verze L-39ZO byly zakončeny v červnu 1976. V jejich průběhu se ověřovaly letové vlastnosti a výkony, odpaly raket a jejich vliv na chod motoru, odhozy podvěšených zbraní a konaly se další testy. Zkoušky byly úspěšné a letoun L-39ZO je možno používat bez jakéhokoliv letového omezení. Naměřené výkony byly úměrné zvýšení hmotnosti, žádné nepříznivé jevy v řiditelnosti a chováni letounu se nevyskytly.

 

Barevné provedení L-39ZO

Letouny ve verzi L-39ZO byly dodávány s maskovací kamulfáží v takovém provedení, které odpovídalo místu, kde byl letoun provozován. Kamufláž L-39ZO pro NDR byla proto složena z polí v zelených a zelenohnědých odstínech - naopak letouny dodané do Iráku Libye a Sýrie měly tzv. pouštní verzi kamufláže ve třech odstínech žluté a hnědé barvy.

Jak je patrné z následujících dvou obrázků - kamufláže pro jednotlivé státy se lišily nejen v barevných odstínech, ale i tvarem barevných polí. Pás před kabinou byl vždy šedozelený (odstín 1111) a spodní plochy letounu šedé (odstín č. 1010).

Laminátový kryt špičky trupu, koncové oblouky ocasních ploch a křídlových nádrží byly žluté - pouze irácké L-39ZO mají špičku trupu červenou. Černá čísla na boku letounů byla vysoká 300 mm - pro Irák a Sýrii v arabském provedení.

Kamufláž východoněmeckých L-39ZO na kresbě "Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

 

Libyjský L-39ZO na kresbě "Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

L-39ZO - Libye
(Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 1983; autor: Miroslav Balous)

 

Syrský L-39ZO na kresbě"Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

L-39ZO - Sýrie
(Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 1983; autor: Miroslav Balous)

 

 

Výzbroj L-39ZO

Letoun je vybaven zesíleným křídlem s vyšší nosností - vnitřní závěsníky jsou dimenzovány na hmotnost nesené výzbroje 500 kg, vnější na 250 kg.

Varianty možné podvěšené výzbroje jsou ukázány na schematu v popisu verze L-39ZA.
Z uvedených variant pro verzi ZO neplatí možnosti použití samonaváděcích raket na vnějších závěsnících - střelba těmito raketami byla možná až u další verze - L-39ZA.

 

Kabina L-39ZO

V kabině L-39ZO došlo oproti základní cvičné verzi L-39C k přemístění některých přístrojů a ovladačů tak, aby se do zorného pole a na dosah pilota dostalo ovládání výzbroje.

Přístroje, které změnily své místo v kabině: - akcelerometr,
- palubní hodiny,
- panel ovládání jasu signalizace.

Přední kabina letounu L-39ZO

 

Nahoru, vlevo od palubní desky přibývá zbrojní panel pro ovládání podvěšené výzbroje.

 
Zbrojní panel letounu L-39ZO

 

Nahoru

 

L-39ZA

Samostatným úkolem státního plánu se v roce 1974 stal vývoj verze L-39Z. Cílem bylo vyvinout letoun umožňující rozšíření a zkvalitnění základního výcviku pilotů, použitelný též ve funkci lehkého bitevního letounu. Vývoj verze Z tvořil hlavní náplň vývojových prací ve druhé polovině sedmdesátých let.

Verze L-39ZA převzala z předchozí L-39ZO zesílené křídlo, podvozek upravený pro vyšší hmotnost letounu a některé další změny ve vybavení letounu. Hlavní změnou oproti verzi L-39ZO, byla zástavba kanónové výzbroje. Typ zbraně byl daný - osvědčený standardní sovětský rychlopalný kanón GŠ-23 ráže 23 mm, používaný úspěšně i na řadě jiných bojových letounů.

Po kontrolních vojenských prověrkách koncem roku 1977 absolvoval zkoušky ve VVLŠ SNP v Košicích; po nich následovalo i důkladné prověření u sovětského zákazníka (zajímavé je, že do SSSR nebyly nikdy letouny L-39ZA dodány - SSSR odebíral pouze verzi L-39C). Kanónová verze letounu L-39 vstoupila do výroby pod konečným označením L-39ZA.

 

Barevné provedení L-39ZA

Letouny ve verzi L-39ZA byly dodávány (až na jedinou výjímku) s maskovací kamulfáží v takovém provedení, které odpovídalo oblasti, kde byl letoun provozován.

Zmíněnou výjímkou byly L-39ZA pro Rumunsko, které byly celé nastříkány hliníkovou barvou. Laminátový kryt špičky trupu, koncové oblouky ocasních ploch a křídlových nádrží jsou žluté, evidenční čísla na přídi mají červenou barvu a jsou lemována - stejně jako hvězdy výsostných znaků - světlou krémovou barvou. Pás před kabinou je šedozelený (odstín 1111).

L-39ZA rumunského letectva
(Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 1983; autor: Miroslav Balous)



Nigerijský L-39ZA na kresbě "Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)


Kamufláž pro evropský region, kterou měly letouny L-39ZA pro Československo se od kamufláže verze L-39C lišila. Nepatrně byly pozměněné tvary barevných ploch světlé hnědozelené a tmavé zelené (odstín 5220). Špička trupu, koncové oblouky a pás před kabinou byly černé. Horní plocha křídla neměla od nádrží ke středu žádný barevný pruh - kamufláž pokračovala plynule i přes nádrže na křídlech. Spodní plochy trupu a křídel mají šedý nátěr.
Výsostné znaky mají na všech plochách shodný průměr - 600 mm. Černá čísla na boku trupu jsou vysoká 300 mm a mají bílé lemování.

 

Letoun L-39ZA č. 2421

Nahoru

Výzbroj L-39ZA

Výzbroj letounu L-39ZA umožňuje rozšířený zbraňový výcvik a také použití letounu jako lehkého bitevníku proti pozemním a vzdušným cílům.

Letoun je vybaven zesíleným křídlem s vyšší nosností - vnitřní závěsníky jsou dimenzovány na hmotnost 500 kg, vnější na 250 kg. Pod kabinou je umístěný rychlopalný kanón GŠ-23 je možné z letounu sejmout.

Výzbroj umožňuje mířenou střelbu neřízenými raketami na pozemní cíle ze sestupného letu, odpal cvičných samonaváděcích raket při vzdušném boji s možností kontroly zásahů, mířené bombardování a pod. Dále je možné zaměřování cílů a fotostřelba na vzdušné a pozemní cíle fotokulometem.

 

GŠ-23 na L-39ZA
(odshora: schránka na náboje,
vlastní kanón a aerodynamický kryt)

Kanónová výzbroj - dvouhlavňový rychlopalný kanón GŠ-23 ráže 23 mm o kadenci 3000 až 3400 ran za minutu je namontován pod pilotními prostory. Centrálně zavěšený kanón o hmotnosti 46 kg je odnímatelný. Nábojová schránka na 150 nábojů v pásu je pod podlahami kabin. Kanón je zakryt dolů odklopným krytem, který zároveň slouží jako schránka na použité články pásu a ty se tak mohou opět použít.

Při vysunutí podvozku je střelba automaticky blokována, stejně tak i v letových režimech nepřípustných pro střelbu - potřebné údaje dodává snímač úhlu náběhu. Střelba není možná při nižší rychlosti než 350 km/hod, aby nedošlo k nasávání spalin při střelbě do motoru.

Oproti ostatním verzím má verze L-39ZA nerezový kryt předního podvozku. Další změnou je jiné umístění antény identifikačního zařízení SRO. Při umístění před krytem příďového podvozku v ose letounu trpěla prolétávajícími střelami a byla přemístěna na levou spodní stranu špičky trupu.






Na vnější závěsníky lze montovat i kontejnery s kulomety ráže 7,62 či 12,7 mm.

Raketová výzbroj je tvořena bloky UB-16-57U pro 32 raket S-5 různých verzí. Bloky se umisťují symetricky na vnější nebo případně všechny čtyři závěsníky. Je možná volba odpalu dvou, čtyř nebo všech raket z bloku.

 

Dva pohledy na raketové bloky UB-16 na závěsníku L-39

 

Letoun L-39 na stojánce se dvěma bloky UB-16
 
Kombinace pumy a 150 litrové nádrže

Bombardovací výzbroj představuje čtyři pumy hmotnosti 50 - 250 kg nebo dvě pumy po 500 kg na vnitřních závěsnících, případně dvě pumy po 100 kg na vnějších závěsnících, kombinované s přídavnými nádržemi na závěsnících vnitřních. Na závěsnících lze použít i skupinových nosičů pum malé ráže.

 

 

 

Na následujícím schématu jsou kombinace podvěšené výzbroje letounu verze L-39ZA jak je uváděly propagační materiály Aera Vodochody a vývozce letounu - podniku Omnipol.

(S výjímkou kanonu GŠ-23 a dvou variant se samonaváděcími raketami platí všechny tyto kombinace i pro verzi ZO.)

maximální nosnost závěsníků letounu L-39ZA (kg)

250

500

500

250

 

2 x samonaváděcí rakety
2 x raketomety UB-16
4 x raketomety UB-16
2 x raketomety UB-16
2 x nádrže 150 litrů
2 x raketomety UB-16
2 x nádrže 350 litrů

2 x samonaváděcí rakety
2 x nádrže 350 litrů

2 x raketomety UB-16
2 x pumy 100 kg
4 x pumy 250 kg
2 x pumy 500 kg
6 x pumy 100 kg
2 x pumy 100 kg
4 x pumy 100 kg
8 x pumy 50 kg
2 x pumy 250 kg
2 x nádrže 150 litrů
2 x pumy 100 kg
2 x nádrže 350 litrů
2 x nádrže 150 litrů
2 x nádrže 350 litrů
1 x nádrž 350 litrů
1 x fotokontejner

 

Kabina L-39ZA

V kabině L-39ZA došlo oproti verzi L-39C k přemístění některých přístrojů a ovladačů tak, aby se do zorného pole a na dosah pilota dostalo ovládání výzbroje. Z přístrojů, které změnily své místo v kabině lze jmenovat např. akcelerometr, palubní hodiny a panel ovládání jasu signalizace.

Verze ZA převzala zbrojní panel vlevo od palubní desky z verze ZO, který byl modifikován. Změny nastaly na středním stolku, kde je instalováno rozšířené ovládání výzbroje a nové tablo, informující pilota o obsazení jednotlivých závěsníků.

 

Zbrojní panel L-39ZA

 
Střední stolek L-39ZA

Nahoru

 

Vstup České republiky do NATO, nutnost komunikace s letouny a pozemními pracovišti ostatních armád, zajištění spolupráce s civilními pracovišti řízení letového provozu i běžný technický pokrok - to vše je příčinou toho, že do kabin našich Albatrosů se dostává spousta nových přístrojů a zařízení.

Jak takový modernizovaný letoun L-39ZA vypadá je vidět na následujících obrázcích.

Pohled do přední kabiny L-39ZA českého letectva
     
 

Digitální ukazatel výšky ve ft, GPS - uprostřed palubní desky dole ukazatel VOR

 
Ovládací skříňka RSBN se
musela přesunout nad stolek

 

Nahoru

 

L-39ZA/ART

Zatím poslední dodávka letounů L-39 byla ve verzi L-39ZA/ART pro Thajsko. Ve dvou etapách bylo vyrobeno a pro Thajské vzdušné síly (Royal Thai Air Force - RTAF) dodáno celkem 40 letounů.

Na požadavek zákazníka jsou letouny opatřeny kamufláží s nepravidelnými poli šedé, modré a šedomodré barvy. Pás před kabinou je je šedozelený (odstín 1111). Stejnou kamufláž používá thajské letectvo také na svých letounech F-5.

L-39ZA/ART - Thajsko
(Zdroj: www stránky thajského letectva - Royal Thai Air Force)

 

Thajský letoun L-39ZA na kresbě "Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

 

Finančně a obchodně se na dodávce podílela izraelská firma Elbit, jejíž avionika je v těchto letounech použita. Nejmarkantnější změnou v kabině je instalace HUD (průhledového displeje) na místo původního zaměřovače.

Změn na letounu je mnoho a tak jmenujme jen ty nejviditelnější při pohledu do kabiny:

  • původní zaměřovač nahrazen průhledovým HUD s kamerou pro záznam,
  • zbrojní panel,
  • ovladač a signalizace polohy podvozku,
  • ukazatel umělého horizontu,
  • otáčkoměr motoru,
  • chybí původní systém RSBN-5S Jiskra, který je nahrazen moderním VOR/ILS/MKR a TACAN systémem s ovládacími prvky na několika místech na levém a pravém bočním stolku.

Z ostatních odlišností stojí za zmíňku např. změna ovládání brzd podvozku. U všech ostatních verzí L-39 se brzdy ovládají pákou na řídící páce - u L-39ZA/ART bylo na požadavek zákazníka přesunuto na pedály nožního řízení.

Přední kabina L-39ZA/ART

Nahoru

 

L-39V

V roce 1970, kdy probíhaly intenzivní zkoušky letounu L-39 definovalo Ministerstvo národní obrany požadavky na vývoj letounu pro vlekání terčů.

První letoun vlečné verze L-39V byl v roce 1972 postaven jako prototyp X-08 s motorem AI-25TL. Pro navíjení vlečného lana bylo rozhodnuto po dílčích úpravách využít stejný systém, který se používal a osvědčil u vlečných verzí letounu MiG-15. Navíjecí buben s ocelovým vlečným lanem o průměru 5 mm poháněla náporová turbínka L-03 zavěšená pod trupem letounu. Zpočátku bylo nouzové sekání lana řešeno mechanicky, ale později bylo nahrazeno hydraulickým.

Pozemní a letové zkoušky prototypu se uskutečnily koncem roku 1972. Počátkem roku 1973 byl na prototypu X-08 vyměněn motor a probíhaly na něm i zkoušky systému odmrazování.

Od července do září 1973 probíhaly vojenské zkoušky s terčem KT-04. Po jejich vyhodnocení proběhly dílčí úpravy jak na letounu, tak na vlastním terči. Ověření změn a testy sekacího zařízení vlečného lana se uskutečnilo v rámci doplňkových zkoušek v období od července do září 1974.

 

Technické odlišnosti L-39V

  • letoun byl pouze jednomístný,
  • na místě zadního pilota byl instalován buben s ocelovým vlečným lanem průměru 5 mm,
  • pohon bubnu s lanem zajišťovala vzduchová náporová turbína L-03, umístěná pod trupem,
  • prvky vedení lana pod trupem a ochrana zadní spodní části trupu před poškozením lanem,
  • kabina letounu nebyla hermetizovaná a přetlakovaná,
  • letoun nebyl plně vybaven navigačními přístroji (nebyl např. montovám systém RSBN-5S),
  • letoun byl v barevně výrazném žluto-bílém barevném nátěru.

 

Barevné provedení L-39V

Nátěr letounů verze L-39V neměl letoun maskovat, ale naopak - jeho smyslem bylo co nevyšší zviditelnění letounu jak proti zemi, tak proti obloze. Proto bylo použito výrazných a kontrastních barev - bílé a žluté.

Spodní plocha trupu a křídel byla žlutá, stejně jako i vrchní strana křídla s vyjímkou bílého pásu kolem výsostných znaků. Horní a boční plocha trupu byly bílé. Na boku trupu byly obě barvy od sebe odděleny černou linkou. Pás před kabinou byl byl šedozelený. Výsostné znaky o průměru 800 mm na křídlech a 600 mm na svislé ocasní ploše byly lemovány modrou barvou. Výrobní číslo letounu bylo 300 mm vysoké a provedené černou barvou. Kryt špičky a koncové oblouky ocasních ploch byly žluté.

 

Kresba letounu L-39V 0720
(Autor: Petr Kolman, zdroj: L-39 Albatros, Jakab Publishing)

Kresba letounu L-39V 0720 s pohledem seshora
(Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 1983; autor: Miroslav Balous)

 

Kabina letounu L-39V

Letoun L-39V byl pouze jednomístný - v prostoru původní zadní kabiny byl instalován buben s ocelovým vlečným lanem průměru 5 mm.

Kabina nebyla hermetizovaná a přetlakovaná, protože operační výška letu L-39V s terčem KT-04 byla 500 m až 2 500 m.

Letoun neměl instalovaný navigační a přistávací systém RSBN-5S. Zřejmě proto, že s ním létali zkušení piloti a nepředpokládalo se, že bude létat za ztížených meteorologických podmínek a v noci.

Pilot mohl z kabiny ovládat navíjecí zařízení a v případě potřeby i přeseknout vlečné lano.

 

Kabina letounu L-39V ev. č. 0735
(letoun vystaven v leteckém muzeu Vyškov)

 

Výroba letounů L-39V

Celkem bylo vyrobeno 8 kusů letounů ve verzi L-39V.

Výroba proběhla v roce 1976 v rámci 7 serie a letouny měly následující výrobní čísla:

63 0705
63 0715
63 0720
63 0725
63 0730
63 0735
63 0740
63 0745

 

 

Nahoru