Uživatelé L-39

 

V roce 2006 - kdy jsem web L-39.cz spustil - byla situace taková, že L-39 používaly k výcviku a jako lehký bitevník armády zhruba tří desítek zemí světa, spousta Albatrosů se díky rozpadu Sovětského Svazu a následného výprodeje jeho letounů ocitla v soukromých rukou a v neposlední řadě je devětatřicítka používána několika akrobatickými skupinami.

Státy světa - uživatelé L-39
Akrobatické skupiny	Biele Albatrosy BREITLING RUS Baltic Bees
Soukromí majitelé	Svět - převážně USA Český OK-JET

Státy světa jako uživatelé L-39

Podívejme se na uživatele letounů L-39 v historické posloupnosti - nejprve na státy, kterým byly letouny v průběhu výroby dodány.

Přehled uvádí pouze prvotní uživatele L-39 a nezachycuje následné prodeje letounů do dalších zemí a jen rámcově uvádí pohyby letounů do jednotlivých nástupnických států po rozpadu bývalého Sovětského Svazu.

V následující tabulce jsou uvedeny celkové počty letounů L-39 dodané jednotlivým státům. Pod tabulkou jsou ke každému ze států uvedeny podrobnější informace o verzích letounů, roku výroby a kresby či fotografie letounů - pro rychlý přechod klikni na název státu.

Stát	Celkem dodáno letounů
Československo	72
Sovětský Svaz	2 081
Irák	80
Německá demokratická republika	54
Afghánistán	26
Libye	180
Sýrie	99
Vietnam	24
Rumunsko	32
Kuba	30
Etiopie	26
Nigerie	24
Bulharsko	36
Alžírsko	56
Jemen	12
Bangladéš	8
Litva	2
Thajsko	40
Celkový počet dodaných letounů L-39	2 882

V části "VÝROBA_L-39" je uveden celkový počet vyrobených letounů 2 892.

Rozdíl oproti součtu letadel dodaných letectvům (2 882) je 10 letounů. Z tohoto počtu zůstaly 2 kusy v Aeru Vodochody, 2 kusy byly vyrobeny pro VZLÚ a v letech 1990 a 1991 odebrali celkem 6 nových letounů soukromí zákazníci z USA.

Maďarsko je zemí, která by podle výše uvedeného kriteria do přehledu nepatřila - jde o stát, který získal letouny L-39 stejně jako několik dalších států jinak než přímo od výrobce. O Maďarsku se v závěru přehedu států zmiňuji jednak pro geografickou blízkost a také pro velice dobré vztahy s Aerem Vodochody.

Nahoru

Pohled na mapu světa a státy, kam byly L-39 dodány

Československo dnes: Česká republika, Slovenská republika
verze	rok výroby	počet letounů
C	1971 - 1989	36
V	1976	6
ZA	1980 - 1990	30
	celkem:	72

 

Československá lidová armáda byla zcela logicky prvním uživatelem letounů L-39. Tehdejší Vysoká vojenská škola v Košicích, která zajišťovala výcvik vojenských pilotů pro celé Československo obdržela v roce 1971 prvních 5 letounů L-39C nulté série vybavené motory AI-25W. Později byly motory vyměněny za sériové AI-25TL.

 

Dnes už asi není možné sledovat pohyby letounů L-39 po letištích a útvarech, z nichž některé už v důsledku mnoha reforem armády nefungují, ale za zmínku stojí okamžik, kdy se Československo od 1. ledna 1993 rozdělilo.

Rozdělení letounů L-39 mezi Českou a Slovenskou republiku od 1. ledna 1993

	Česká republika	Slovenská republika
L-39C	17	8
L-39V	4	2
L-39ZA	17	9
celkem:	38	19

 

 

Česká republika

Zatím poslední reforma českého letectva - Vzdušných sil Armády České republiky" znamenala další redukci počtu vojenských letišť, přesuny techniky mezi jednotlivými základnami.

Aktuální (2021) struktura Vzdušných sil Armády ČR:

BOJOVÉ JEDNOTKY
21. základna taktického letectva Čáslav
22. základna vrtulníkového letectva Náměšť nad Oslavou

JEDNOTKY BOJOVÉ PODPORY
24. základna dopravního letectva Praha - Kbely
25. protiletadlový raketový pluk Strakonice
26. pluk velení, řízení a průzkumu Brandýs nad Labem - Stará Boleslav

JEDNOTKY BOJOVÉHO ZABEZPEČENÍ
Správa letiště Pardubice

Armáda České republiky v současné době (2021) již žádné letouny L-39 Albatros neprovozuje.

Poslední čtyři letouny L-39ZA byly v provozu u 213. výcvikové letky na letišti v Čáslavi. První z nich skončil na podzim 2016 letoun ev. č. 3903, svůj poslední let absolvoval v pondělí 24. října 2016 a v té době měl na svém kontě celkový nálet úctyhodných 3644 hodin a 5129 přistání.

Další neletuschopné Albatrosy, používané jako zdroj náhradních dílů, byly postupně odepisovány ze stavu letky a předávány - například VHÚ Praha (ev. č. 2433, 2436) a střední vojenské škole v Moravské Třebové (ev. č. 2344) jako exponáty.

K vyřazení posledních tří provozovaných letounů L-39ZA ev. č. 5015, 5017 a 5019 došlo oficiálně 5.5.2019, v rámci "Dne otevřených dveří letiště Čáslav 2019".

 

Letecké základny českého letectva
(Mapa - zdroj: wikipedia)

Výcvik pilotů pro naše letectvo zajišťuje "Centrum_leteckého_výcviku_Pardubice", (CLV), které vzniklo 1. dubna 2004, je součástí státního podniku "Letecké_opravny_Malešice" (LOM) a je určeno pro praktický letecký výcvik posluchačů "Univerzity_obrany_Brno". Centrum provozuje celkem 7 letounů L-39C.

CLV Pardubice létá s letouny L-39C následujících čísel:
0103, 0113, 0115, 0441, 0444, 0445 a 0448.

L-39C trupového čísla 0440 havaroval 12. července 2010 v 18:25 při cvičném letu nedaleho obce Borohrádek na Pardubicku. Příčinou havárie byla technická závada - požár motoru. Oba piloti - žák i instruktor - se úspěšně katapultovali a utrpěli jen lehká poranění.

Jednalo se o letoun verze C1 původně 4. výrobní serie (r.v.1974), přestavěný v roce 2000 na stav odpovídající 53. serii, létající pod výrobním číslem 530440 (info zde).

L-39C 0440 v původním nátěru v době uvedení do provozu v roce 1974 (Foto: V. Jukl - výřez z fotografie skupiny)
		L-39C 0440 po přestavbě v roce 2000 (Foto: Petr Huňáček)
Trosky L-39C 0440 po havárii 12. 7. 2010

CLV dále používá:
letouny Z-142C-AF, Z-43, UL letoun Eurostar EV-97R , L-410 UVP a vrtulníky Mi-2, Mi-17, Enstrom 480B-G.

 

 

Letouny Aero L-39 Albatros jsou jednou z legend našeho letectva, jejich historie je nesmírně bohatá a není možné ji popsat v několika odstavcích....

Takže jen pár obrázků a zajímavostí:

Na přelomu let 1999 a 2000 prošlo 8 nejstarších letounů L-39C (1. až 4. výrobní série - výrobní čísla 0103, 0113, 0115, 0440, 0441, 0444, 0445 a 0448) generální opravou a modernizací. Zajímavé je, že pro letouny byly vyrobeny zcela nové přední části trupu, takže po nezbytných opravách získala česká armáda letouny technicky odpovídající 53. serii, s životností 25 let a s plným resursem 4500 letových hodin.

Letouny dostaly v rámci GO nový kamuflážní nátěr - stejný, jaký se používá na letounech L159 - složený z nepravidelných polí šedé a šedozelené barvy, která zasahuje i přes horní plochy okrajových nádrží. První takto upravený letoun č. 0113, který převzalo letectvo dne 15. 12. 1999 je zachycený na následujícím obrázku. (Kresba zmíněné kamufláže L-39C je v části "VÝKRESY, RTG").

 

Nové barevné provedení L-39C jaké dostaly v rámci GO v roce 2000 (Foto: Ivan Procházka, CIAF 2002, Hradec Králové, 31. 8. 2002)

Až na černý pruh před kabinou stejná kamufláž jako na obrázku výše
- kresba"Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Nášivka z kombinéz českých vojenských pilotů L-39

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

16. prosince 2010 ve 14:42 došlo k pádu letounu Aero L-39ZA 2431 z 22. základny letectva Náměšť nad Oslavou. Letoun se z dosud neznámých příčin zřítil dva kilometry od obce Biskupice na Třebíčsku. Oba piloti letoun úspěšně opustili katapultáží. Šlo o zalétávací let po technické údržbě letounu, při níž byl vyměněn motor.

Letoun L-39ZA 2431 za letu.....

...a jeho trosky u obce Biskupice.

Nahoru

Slovenská republika

Historie Albatrosů na Slovensku začíná v Košicích - Vysoká vojenská škola v Košicích byla prvním uživatelem L-39 a zajišťovala na těchto letounech výcvik nejen československých, ale i zahraničních pilotů a pozemního technického personálu.

Působila zde i dnes už neexistující akrobatická skupina Biele Albatrosy. 15. dubna 2005 odletěl z Košic na základnu Sliač poslední z jejích strojů a skupina zanikla. Podrobnosti o skupině jsou uvedeny níže, v části Akrobatické skupiny.

 

Letecké základny slovenského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.scramble.nl)

 

V roce 2005 létaly u 2. stíhací letky na základně Sliač letouny L-39C, L-39V, L-39ZA a jeden letoun L-39CM. Posledně jmenovaná verze letounu vznikla v jediném exempláři v Leteckých opravnách Trenčín a vyznačuje se především modernizovanou avionikou a přístrojovým vybavením.

Palubní desky modernizovaného L-39CM (Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 2004)

Kamuflovaný letoun L-39ZA 4707 slovenského letectva (Zdroj: http://www.scramble.nl, Foto: Luigino Caliaro)

Stejný letoun 4707 na kresbě "Clarework Graphics" (Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Letoun L-39C slovenského letectva v nejnovějším barevném provedení

Nahoru

Sovětský Svaz dnes: Rusko a další nástupnické státy
verze	rok výroby	počet letounů
C	1973 - 1991	2 081
	celkem:	2 081

Popsat v několika málo odstavcích provoz více než 2 000 letounů L-39 v zemi, která představovala zhruba 1/6 plochy Země - to je nemožné. L-39 zde bez velkých problémů a ke spokojenosti tisíců pilotů létaly ve všech představitelných klimatických podmínkách.

Albatrosy se dodnes používají pro letecký výcvik a kondiční létání ruských kosmonautů ve Hvězdném městečku nedaleko Moskvy. Každý z nich má na L-39 nalétáno minimálně několik desítek hodin. Zajímavé je, že náš první kosmonaut Vladimír Remek se na L-39 přeškolil v Košicích až v roce 1978 - tedy po kosmickém letu.

 

Rozdělení území dnešní Ruské federace na vojenské okruhy
Po kliknutí na zvolený okruh se v novém okně zobrazí podrobnější obrázek.

(Mapy - zdroj: http://www.scramble.nl)

Typické barevné provedení letounů L-39C dodaných do Sovětského Svazu

Některé L-39C získaly v rámci oprav v SSSR kamufláž s podílem hnědé barvy kresba"Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

 

L-39 doprovází An-225 Mria s ruským raketoplánem Buran na hřbetu
(Zdroj: http://www.buran.ru)

Nahoru

Irák
verze	rok výroby	počet letounů
C	1975	6
ZO	1975 - 1986	74
	celkem:	80

Irák byl po SSSR druhým zahraničním uživatelem letounů L-39 a prvním zákazníkem, který obdržel letouny ve verzi ZO.

Podle informací dostupných na Internetu by v roce 2005 mělo irácké letectvo mít 30 až 40 letounů L-39 - převážně ve verzi ZO.

Letecké základny iráckého letectva
(Mapa - zdroj: http://www.scramble.nl)

 

Na následujících obrázcích jsou dvě barevná provedení letounů, které byly provozovány v leteckých školách v Rášídu a Tikrítu.

Prvních šest dodaných letounů L-39C bylo v jednoduchém barevném provedení (Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 1983; autor: Miroslav Balous)

Irácký letoun L-39ZO z pozdějších dodávek na kresbě "Clarework Graphics" (Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Irácký letoun L-39ZO (Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 1983; autor: Miroslav Balous)

Irácký L-39ZO z předchozí kresby vyfotografovaný na letišti v Bratislavě - mezipřistání během přeletu k zákazníkovi

 

Podle veřejných zdrojů - v rámci pobytu iráckého prezidenta v České republice v říjnu 2005 navštívili zástupci irácké strany Aero Vodochody. O obsahu jednání nebyly zveřejněny žádné informace, ale je možné, že se jednalo i o iráckých L-39.

Nahoru

Německá demokratická republika dnes: Spolková republika Německo
verze	rok výroby	počet letounů
V	1976	2
ZO	1977 - 1982	52
	celkem:	54

Letectvo východního Německa se stalo jediným zahraničním uživatelem verze V pro vlekání terčů. Po sjednocení Německa byly nakonec všechny L-39 vyřazeny a prodány či darovány do zahraničí (například do Maďarska).

Kamufláž východoněmeckých L-39ZO na kresbě "Clarework Graphics" (Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)
L-39ZO ev. č. 175 s podvěšeným raketovým blokem UB-16 a nádrží 350 l. V současné době je tento letoun umístěn v muzeu Sinsheim.
Východoněmecké letouny L-39ZO		L-39ZO po sjednocení Německa - s evidenčním číslem podle zvyklostí Luftwaffe

Nahoru

Afghanistan
verze	rok výroby	počet letounů
C	1977 - 1984	26
	celkem:	26

Afghánistán byl vždy neklidnou zemí - v roce 1973 byl svržen král, následovalo pár let tahanic o moc - převrat a vše vyústilo až v okupaci země Sovětským Svazem, která trvala od prosince 1979 do února 1989.

Dodávka letounů L-39C do Afghánistánu proběhla ve třech etapách: prvních 12 letounů v provedení C4 bylo vyrobeno v roce 1977, dalších 6 - také C4 v roce 1983 a posledních 8 letounů v provedení C1 potom v roce 1984.

Po roce 1989 většinu země ovládá hnutí Taliban, proti kterému stála tzv. Severní aliance. V devadesátých letech Taliban podle dostupných informací vlastnil 4 až 5 L-39C a Severní aliance měla v té době mít asi 10 letounů L-39C. Letouny byly upravovány pro bojové použití jako bombardéry a vyzbrojeny pro vzdušný boj, ale jejich bojový potenciál byl velice nízký, neboť se jednalo cvičnou verzi s jedním závěsníkem o nízké nosnosti.

Veřejné zdroje o letounech L-39 nehovoří a tak v Afghánistánu s největší pravděpodobností již není žádný letuschopný stroj.

 

Letecké základny afghánského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.af.mil)

Dobový snímek afghánských letounů L-39C (Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, Monografie L-39)

Letoun L-39C afghánského letectva v původním barevném provedení

Kamuflovaný letoun L-39C afghánského letectva

Nahoru

Libye
verze	rok výroby	počet letounů
ZO	1978 - 1983	180
	celkem:	180

Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríje - jak zní překlad oficiálního názvu - byla zemí, kde létalo druhé největší množství letounů L-39 po SSSR - celkem 180 letounů ve verzi L-39ZO.

Od roku 1988 - kdy se nejprve spekulovalo a později i potvrdilo, že Libye má podíl viny na atentátu na letadlo společnosti Pan Am, při kterém zemřelo nad skotským Lockerbie 259 lidí byla až do roku 2003 Libye v mezinárodní izolaci.

Letouny L-39 tak zůstaly bez oficiální podpory výrobce a postupně klesal počet letuschopných strojů. V této době se např. 10 letounů L-39ZO z Libye dostalo do Egypta, 3 nebo 4 do Ugandy a 2 libyjské letouny získala Ghana.

Od roku 2004 se mezinárodní sankce uvolnily poté, co země spolupracuje na vyšetřování okolností letecké katastrofy ve Skotsku a režim odškodnil pozůstalé obětí. Poměrně záhy poté se uskutečnily jednání mezi Libyí a Aerem Vodochody o dalším osudu Albatrosů.

 

Letecké základny libyjského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.futura-dtp.dk)

Libyjský L-39ZO s "evropskými" a detail arabských čísel pozdějších dodávek letounů (Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, Monografie L-39)
Kamuflovaný letoun L-39ZO libyjského letectva
Libyjský L-39ZO na kresbě "Clarework Graphics" (Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Nahoru

Sýrie
verze	rok výroby	počet letounů
ZO	1980 - 1982	55
ZA	1983 - 1986	44
	celkem:	99

 

Různé zdroje na Internetu uvádí, že syrské letectvo mělo v roce 2005 provozovat ještě 23 až 40 letounů L-39. Jedná se pravděpodobně o letouny, které v roce 1995 prošly generální opravou.

 

Letecké základny syrského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.scramble.nl)

 

Syrský L-39ZO na kresbě"Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Letoun L-39ZO syrského letectva v typické pouštní kamufláži (Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 1983; autor: Miroslav Balous)

Nahoru

Vietnam
verze	rok výroby	počet letounů
C	1980 - 1981	24
	celkem:	24

Letecké základny vietnamského letectva (Mapa - zdroj: http://www.futura-dtp.dk)

Vietnamské letectvo - "Khong Quan Nhan Dan Viet Nam" provozuje letouny L-39 na výcvikové základně Nha-Trang u stejnojmenného přímořského letoviska na jihu země.

910. pluk u kterého Albatrosy létají nesl v osmdesátých letech jméno "Julius Fučík" - možná, že je tomu tak ještě i dnes...

Vietnam v devadesátých letech odebíral určité množství náhradních dílů pro L-39, ale žádné další informace o počtech letuschopných strojů nejsou z veřejných zdrojů k dispozici.

29. dubna 2005 došlo k havarii jednoho z letounů ze základny Nha-Trang. Jeden pilot se katapultoval, druhý zahynul. Příčinou katastrofy byla porucha motoru.

Vietnamský L-39C s jiným provedením výsostných znaků
na kresbě "Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Nahoru

Rumunsko
verze	rok výroby	počet letounů
ZA	1981 - 1985	32
	celkem:	32

 

18. prosince 1981 absolvovali rumunští vojenští piloti - plukovník Constantin Grecu a major Ioan Suciu první operační let v rumunském L-39ZA.

Rumunsko bylo jediným uživatelem, který dostal letouny L-39ZA bez kamufláže. Celý letoun byl nastříkán hliníkovou barvou a na přídi měl výrazné - červené evidenční číslo.

V letech 1981 až 1985 bylo Rumunsku dodáno celkem 32 letounů, které působily na výcvikové základně Boboc. Většina letounů byla později přemístěna na nedalekou základnu Ianca, kde nahradily "uzeměné" letouny rumunsko - jugoslávské výroby IAR93 "Vultur". V roce 1999 se devětatřicítky opět vrací na základnu Boboc.

Jedinou katastrofou L-39ZA v Rumunsku byla havárie letounu ev. č. 118, při které na základně Timisoara 11. června 1997 zahynul i velitel rumunskch vzdušných sil Ioan Stan. Druhou obětí byl Gheorghe Cretu.

V roce 2000 bylo deset letounů L-39ZA prodáno do USA (Worldwide Warbirds Phoenix, Arizona) a v roce 2001 nabídlo Rumunsko k prodeji dalších šest letounů.

 

Letecké základny rumunského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.scramble.nl)

Přehled rumunských letounů L- 39ZA:

trup. číslo	výrobní číslo	rok dodání	poznámka
103	232403	1982	prodán v r. 2000 jako N395ZA
106	232406	1982	prodán v r. 2000 jako N396ZA
109	232409	1982
112	232412	1982	prodán v r. 2000 jako N397ZA
115	132015	1981	prodán v r. 2000 jako N391ZA
118	132018	1981	havarie 11. června 1997 - Timisoara
121	132021	1981	prodán v r. 2000 jako N392ZA
124	132024	1981
127	132027	1981
128	432828	1984	prodán v r. 2004 spol. PAMCO INT. a.s.
129	332629	1983
130	132030	1981	prodán v r. 2000 jako N393ZA
131	432830	1984
132	332632	1983
133	132033	1981	prodán v r. 2000 jako N394ZA
134	432834	1984
135	332635	1983
136	132036	1981
137	432832	1984
138	332638	1983	prodán v r. 2000 jako N398ZA
139	432836	1984	uskladněn na let. akademii v Brašově
140	432840	1984
141	332641	1983	prodán v r. 2000 jako N399ZA
142	432842	1984	prodán v r. 2004 spol. PAMCO INT. a.s.
143	432838	1984	prodán v r. 2004 spol. PAMCO INT. a.s.
144	332644	1983	prodán v r. 2000 jako N390ZA
145	533218	1985
146	533220	1985
147	332647	1983
148	533222	1985	prodán v r. 2004 spol. PAMCO INT. a.s.
149	533224	1985
150	332650	1983

 

 

Rumunský letoun L-39ZA ev. č. 134 (v pozadí L-29 Delfín) (Foto: Roger Cook, 2001)

Nízký průlet rumunského L-39ZA ev. č. 140 (Foto: Roger Cook, 2001)   Stejný letoun L-39ZA na kresbě "Clarework Graphics" (Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

 

V roce 2004 odkoupila společnost PAMCO INT. a.s. od Rumunska 4 ks L-39ZA, které byly pracovníky Aero Vodochody v srpnu 2004 na místě demontovány a odeslány do Aera.
Zde byly letouny několik měsíců uskladněny a v lednu 2006 převezeny do Kunovic.

 

Fotografie L-39 uskladněných v Kunovicích je zde.

Nahoru

Kuba
verze	rok výroby	počet letounů
C	1981 - 1983	30
	celkem:	30

Kubánské letectvo - "Defensa Antiaerea y Fuerza Aerea Revolucionaria (DAAFAR)" používalo letouny L-39 pro výcvik na několika leteckých základnách: La Coloma, San Antonio de los Banos, La Coloma, Holguín a Ciudad Libertad.

Pro základní výcvik se na Kubě používají i české letouny Zlín Z-326T - v sedmdesátých letech jich bylo dodáno 60 kusů a cca dvacet z nich ještě slouží. V letech 1988 až 1995 používalo kubánské letectvo také 9 kusů Z-42 a Z-142.

Podle informací na Internetu mělo být na Kubě v roce 2004 v provozu ještě cca 25 letounů L-39C.

Letecké základny kubánského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.scramble.nl)

Letouny L-39C kubánského letectva (Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, Monografie L-39)

Barevné provedení letounů L-39C kubánského letectva (Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 1983; autor: Miroslav Balous)

Kubánský L-39C na kresbě "Clarework Graphics" (Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Kubánský L-39C ev. č. 16 jako exponát "DAAFAR Museum" (Zdroj: http://www.scramble.nl)

Nahoru

Etiopie
verze	rok výroby	počet letounů
C	1983 - 1991	26
	celkem:	26

Etiopie obdržela celkem 26 letounů L-39C1 ve třech dodávkách: 10 letounů bylo vyrobeno v roce 1983, dalších 10 bylo z produkce roku 1988 a posledních 6 kusů opustilo výrobní linku v roce 1991.

Etiopie patří mezi nejchudší země světa, je velice zaostalá, hospodářství je rozvrácené občanskou válkou a konfliktem se sousední Eritreou.

Podle informací dostupných na Internetu by v roce 2005 mělo být v Etiopii v provozu cca 10 letounů.

 

Mapa Etiopie
(Mapa - zdroj: http://www.bedekr.cz/staty/Afrika/Etiopie)

 

Kresba letounu L-39C etiopského letectva

Etiopský L-39C na kresbě "Clarework Graphics" (Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Letoun L-39C etiopského letectva s otevřenými kryty podvozků

Nahoru

Nigerie
verze	rok výroby	počet letounů
ZA	1986 - 1987	24
	celkem:	24

 

Ocasní plochy nigerijských L-39ZA (Zdroj:prospekt Aero Vodochody)

24 letounů L-39ZA bylo do Nigerie dodáno ve dvou etapách po 12 kusech - první letouny z 38. serie v roce 1986 a dalších 12 kusů ze 40. serie v roce 1987.

V obou případech se jednalo o provedení ZA4.

Další dodávku letounů dohodla s Nigerií naše vláda těsně po revoluci - v roce 1990. Než byly letouny vyrobeny, došlo v Nigerii k převratu a nová vláda letouny neodebrala. Tyto stroje byly v roce 2001 prodány české společnosti PAMCO INT., která je nechala u výrobce opravit a poté je dodala do Alžírska.

 

 

 

 

Mapa Nigerie
(Mapa - zdroj: http://www.cia.gov)

Nigerijský L-39ZA na kresbě "Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Jeden z letounů L-39ZA, které Nigerie neodebrala s českými výsostnými znaky (Zdroj: prospekt Aero Vodochody; foto: Jan Kouba)

Nahoru

Bulharsko
verze	rok výroby	počet letounů
ZA	1986 - 1991	36
	celkem:	36

 

Bulharské letectvo používá letouny L-39ZA převážně na 12. výcvikové letecké základně Kamenec ležící na severu země. Základní výcvik pilotů zde probíhá i na turbovrtulových PC-9. Čtyři letouny před L-39 byly určitý čas provozovány na základně Graf Ignatěvo v centrální části země.

Přehled bulharských letounů L- 39ZA:

trup. číslo	výrobní číslo	rok dodání
827	633827	1986
829	633829	1986
831	633831	1986
833	633833	1986
835	633835	1986
837	633837	1986
907	633907	1986
909	633909	1986
911	633911	1986
913	633913	1986
915	633915	1986
917	633917	1986
101	734101	1987
103	734103	1987
105	734105	1987
107	734107	1987
109	734109	1987
111	734111	1987
137	35137	1990
139	35139	1990
141	35141	1990
143	35143	1990
145	35145	1990
147	35147	1990
201	35201	1990
202	35202	1990
203	35203	1990
205	35205	1990
206	35206	1990
207	35207	1990
209	35209	1990
210	35210	1990
211	35211	1990
213	35213	1990
214	35214	1990
215	35215	1990

 

Šest letounů L-39 prodalo Bulharsko v roce 1997 do Kambodže. V průběhu let 2001 až 2004 bylo sedm dalších letounů prodáno do USA - výrobní čísla: 734105, 734107, 734109, 633837, 633909, 633911 a 633913.

V říjnu 1990 havaroval na základně Kamenec letoun výrobního čísla 633917.

Podle informací na Internetu by mělo být v Bulharsku v roce 2005 v provozu ještě cca 20 letounů L-39ZA.


V listopadu 2005 uzavřelo AERO Vodochody kontrakt s Bulharským ministerstvem obrany, jehož předmětem bylo prodloužení životnosti - doby do GO u 12 letounů L-39ZA. Kontrakt byl rozdělen do čtyřech etap. Opravy letounů probíhaly přímo u bulharského zákazníka - 12. dubna 2006 byl předán poslední opravený letoun.

Poslední etapa - dodávka náhradních dílů proběhla v květnu 2006.

Letecké základny bulharského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.scramble.nl)

Kamuflážní schema bulharských L-39ZA na kresbě "Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Tři snímky letounů L-39ZA bulharského letectva

Nahoru

Alžírsko
verze	rok výroby	počet letounů
ZA	1987 - 1995	49
C	1990 - 1991	7
	celkem:	56

 

Alžírský L-39ZA nad českými horami (foto: Jan Kouba)

Posledních 17 letounů L-39 verze bylo do Alžírska dodáno nikoli přímo výrobcem, ale prostřednictvím české společnosti PAMCO INT., která od Aera Vodochody odkoupila letouny L-39ZA z nerealizovaného kontraktu pro Nigerii.

Poslední letouny zákazník převzal v roce 2004.

Pro zajímavost - základní výcvik alžírských pilotů probíhá na českých letounech Z-142, kterých zde od roku 1990 slouží celkem 30 kusů.

 

Letecké základny alžírského letectva (Mapa - zdroj: http://www.scramble.nl)

Jeden ze sedmi dodaných letounů L-39C alžírského letectva

Další alžírský L-39C na kresbě "Clarework Graphics" (Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Letoun L-39ZA alžírského letectva s podvěšenou 150 l. nádrží

Začátkem roku 2005 bylo v Alžírsku v provozu asi 23 letounů L-39.

V říjnu 2005 oznámilo Aero Vodochody, že uzavřelo ve spolupráci s akciovou společností PAMCO INT. - která je dlouhodobým exkluzivním partnerem Aera v Alžírsku - kontrakt na zajišťování generálních oprav L-39.

Kontrakt zahrnuje především audit opravárenské linky v Algeru, následovat by měla technická pomoc při provádění generálních oprav letounů L- 39 a opravy vybraných dílů a sestav. V první fázi bude generální oprava prováděna na celkem 10 letounech L-39, verze C a ZA. V závěrečné fázi plnění kontraktu se předpokládá jeho rozšíření i o spolupráci na komplexní modernizaci části alžírských letounů L-39.

Alžírsko udržuje s Aero Vodochody dobré vztahy - v září 2004 se zde např. uskutečnilo předvedení letounů L159A a L159B:

Září 2004 - letouny L159A a L159B s alžírskými L-39

Nahoru

Jemen
verze	rok výroby	počet letounů
C	1990 - 1991	12
	celkem:	12

 

Prodej letounů L-39 do Jemenu provázela diskuse, zda se přes tuto zemi nedostává vojenský materiál do třetích zemí, kam je prodej zbraní embargován. V této souvislosti se často mluvilo o Severní Koreji nebo o Súdánu.

Faktem je, že šlo o letouny cvičné verze, na vývoz vojenského materiálu do Jemenu embargo nebylo a tak byla vývozní licence na dodávku letounů nakonec Aeru Vodochody udělena.

Aero Vodochody uzavřelo kontrakt na dodávku letounů na počátku roku 1999. Letouny byly vyrobené v rámci 52. serie v provedení C1 původně pro SSSR, který je ale již neodebral.
Vlastní dodávka byla realizována v roce 2000.

 

 

Letecké základny jemenského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.futura-dtp.dk)

Letouny L-39C jemenského letectva

Nahoru

Bangladéš
verze	rok výroby	počet letounů
ZA	1991	8
	celkem:	8

Bangladéš je chudou zemí, která v roce 1971 získala nezávislost na Pákistánu. Letectvo země vzniklo oficiálně 28. září 1973 a od počátku bylo závislé na podpoře ze zahraničí. Pomoc při jeho budování mu poskytla Čína a SSSR, odkud přišlo např. 12 letounů Mig-21 a několik dopravních letadel. Další letouny sem dodala např. Francie a Pákistán.

V roce 2005 fungovaly tři letecké základny: Jessore, Tejgaon - Kurmitola a Chittagong a letka L-39ZA operuje ze základny Chittagong na jihovýchodě země.

V roce 2002 prošly bangladéšské letouny generální opravou u výrobce - Aero Vodochody.

Letecké základny bangladéšského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.scramble.nl)

Kamuflážní schema bangladéšských L-39ZA na kresbě "Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Snímek L-39ZA bangladéšského letectva
(Zdroj: stará verze webu bangladéšských vzdušných sil)

Nahoru

Litva
verze	rok výroby	počet letounů
ZA	1992 - 1995	2
	celkem:	2

V litevském letectvu sloužilo v roce 2005 celkem šest strojů L-39. Čtyři ve verzi L-39C a pocházejí z Kyrgyzstánu, kterému zbyly po rozpadu SSSR a další dva jsou ve verzi L-39ZA a byly zakoupeny přímo u výrobce - jednalo se o letouny z nerealizovaného kontraktu pro Nigerii.

Všechny stroje L-39 jsou dislokovány na základně Siauliai na severu země.

 

Letecké základny litevského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.scramble.nl)

Litevský L-39ZA bez kamufláže na kresbě "Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Letoun L-39ZA litevského letectva za letu

Letoun L-39ZA litevského letectva s podvěšenou 350 l. nádrží

Nahoru

Thajsko
verze	rok výroby	počet letounů
ZA	1993 - 1997	40
	celkem:	40

Thajskému královskému letectvu (RTAF) byly dodány letouny ZA v modernizované verzi -
L-39ZA/ART , které provozuje na dvou letištích. Větší počet je umístěn na základně Korat v centrální části Thajska, která je "výkladní skříní" RTAF - letectvo sem zve zahraniční delegace a pořádá zde pravidelná cvičení s okolními státy (Singapur, Malajsie - ale také Austrálie a USAF). Druhým působištěm je základna Takhli, ležící asi 200 km západně, kde se devětatřicítky používají pro operační lety.

Celkem nalétaly L-39ZA/ART více než 60 000 letových hodin, někteří piloti mají jen na tomto typu nalétáno přes 1 000 hodin. Z původně dodaných 40 letounů 4 z nich havarovaly a tak jich v roce 2005 létalo již pouze 36.

Koncem roku 2001 prošly GO v novém opravárenském závodě v Takhli první dva letouny (v.č. 395405 a 395407). V roce 2002 uzavřelo thajské letectvo kontrakt s Aerem Vodochody na provedení generální opravy 25 letounů z první dodávky, realizované v letech 1994 až 1996. Práce probíhaly u zákazníka, zpět do výrobního závodu a k subdodavatelům byla odeslána asi polovina z cca 12 000 přístrojů a agregátů demontovaných z letounů. Ke konci září 2005 předalo Aero Vodochody thajskému letectvu poslední - 25. letoun po provedené generální opravě.

 

Letecké základny thajského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.scramble.nl)

Letouny L-39ZA/ART thajského královského letectva (Foto: http://www.dmbcrtaf.thaigov.net)

Thajský letoun L-39ZA na kresbě "Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Nahoru

Maďarsko
verze	rok výroby	počet letounů
ZO	1977 - 1982	24
	celkem:	24

Maďarské vojenské letectvo -"Magyar Honvédség Repülö Csapatai" - nepatří mezi prvotní uživatele letounů L-39, ale shodou okolností je jedním z posledních uživatelů Albatrosů - v roce 1994 převzalo 24 kusů L-39ZO z Německa. Po sloučení obou německých států nebyla letadla používána, byla tři roky uskladněna v Rothenburgu a poté bezplatně - za symbolickou jednu marku - předána Maďarsku. Dvacet z nich bylo uvedeno do letuschopného stavu v opravárenském závodě Tokol.

Maďarské letectvo je s letouny velice spokojeno a v roce 2005 provedl výrobce - Aero Vodochody ve spolupráci s opravárenským závodem Kecskemét rozsáhlé kontroly draku i systémů. Po určitých opravách a výměnách agregátů byla u celkem osmi letounů prodloužena životnost. Poslední - osmý letoun byl po záletu převzat dne 25. srpna 2005.

 

Letecké základny maďarského letectva
(Mapa - zdroj: http://www.scramble.nl)

Maďarský letoun L-39ZO na kresbě "Clarework Graphics"
(Zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk)

Letouny L-39ZO maďarského letectva na stojánce (První a poslední letoun s dvoubarevnou kontrastní maďarskou kamufláží - ostatní ještě v barevném provedení bývalé NDR s přetřenými výsostnými znaky)
Letouny L-39ZO maďarského letectva

V březnu roku 2008 se do Aera Vodochody vrátily letouny ev. čísel 122, 124, 125, 130, 132, 134, 137, 138, 140 - Maďarsko tímto způsobem částečně platilo za výcvik svých pilotů na továrním prototypu L159B. Několik z těchto letounů bylo dále prodáno, prošlo opravou a pravděpodobně budou sloužit soukromým majitelům.

Dobová životnost letounů ev. čísel 119, 128, 135 a 136, prodlužovaná na základě prohlídek výrobce skončila na podzim roku 2009.

 

Bohatá internetová galerie fotografií maďarských letounů L-39ZO je zde.

 

Nahoru

Akrobatické skupiny

 

 

Biele Albatrosy

Za den vzniku skupiny lze považovat 27. listopad 1990, kdy se na výzvu pplk. M. Sakáče sešli instruktoři létání z 2. leteckého školního pluku při Vojenské vysoké letecké škole v Košicích. Za konec přípravného období se dá počítat leden roku 1991, kdy došlo k vytvoření oficiálního předváděcího týmu slovenské armády, jehož součástí měla být i akrobatická skupina s letouny L-39C.

Zpočátku nacvičovala skupina létání v trojici a tak se i poprvé představila veřejnosti - bylo to 3. srpna 1991 v rámci doprovodného programu při 9. Mistrovství světa v parašutismu v Lučenci.

Skupina se postupně doplnila dalšími piloty a od konce roku 1991 používala název "Biele Albatrosy" a poprvé se šesti letouny L-39C vystoupila 23. května 1991 na leteckém dni v Přerově.

V létě 1992 dostalo všech šest strojů v Aeru Vodochody zcela nový nátěr ve slovenských národních barvách, který nahradil původní kamufláž. Následovalo první vystoupení skupiny na mezinárodní akci - bylo to 4. a 5. září 1992 na CSIAF v Bratislavě.

Do života skupiny zasáhlo i dělení federace a letecké techniky od 1. ledna 1993 - postupně se podařilo zajistit pro skupunu plný počet strojů, nacvičovat a za rok 1993 stihla skupina učínkovat celkem na 18 leteckých dnech na Slovensku i v zahraničí.

 

 

Od roku 1995 měla skupina sedm letounů - tak, jak je to obvyklé - vyplňoval sólový letoun čas, kdy se skupina přeskupovala mimo dohled diváků.

Krizovým byl rok 1996, kdy letounům docházely resursy - po dobu revizí a oprav se cvičilo i na obou slovenských letounech L-39V. 17. července 1996 došlo k první havárii - při nácviku v Košicích se v silné turbulenci srazila čísla 2 a 6. Dva piloti prvního stroje se katapultovali a neovladatelný L-39C 4357 narazil do budovy. Druhý letoun - L-39V 0730 i přes poškození kormidel bezpečně přistál.

V letech 1997 musely některé letouny na GO, ale i přesto se dařilo zajistit výcvik a účast na velkém množství akcí. Skupina sbírala ocenění a získávala uznání, takže i přes úsporná opatření v letectvu se dařilo zajistit např. nové vyvíječe dýmu.

Tragickým dnem byl pro skupinu 3. červen 2000, kdy na letišti Sliač havaroval L-39 4355 a jeho pilot zahynul.

První vážné úvahy o zrušení skupiny přišly v roce 2001, kdy se v důsledku reorganizace letectva začala omezovat vojenská činnost na letišti v Košicích a letadla i personál se stěhoval na Sliač. Podmínky pro výcvik zde nebyly ideální, skupinu narušil odchod několika členů a počet vystoupení skupiny se znatelně omezil. Skupina létala jako pětičlená.

 

Skupina Biele Albatrosy s detailem letounu L-39C
(Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika ročník 2004)

 

Poslední vystoupení skupiny Biele Albatrosy se uskutečnilo na CIAF 2002 v Hradci Králové. Na podzim 2002 odchází letouny do Leteckých opraven Trenčín, kde měly být v rámci GO modernizovány. Opravy se protahují, koncepce slovenského letectva se mění - s provozem L-39C této skupiny už se prý nepočítá.....

Je jasné, že pro letectvo malého státu - jakým je Slovensko, představoval provoz takové akrobatické skupiny velkou zátěž. Přínos v oblasti propagace země se velice těžko vyčísluje, i když je nesporný.

Velká škoda, že slovenská akrobatická skupina Biele Albatrosy je už minulostí - oficiálním dnem ukončení činnosti je 15. duben 2004.

Byli to opravdoví "velvyslanci" Slovenska na evropském nebi...

 

Pro zájemce o podrobnější informace fungují i nadále webové stránky skupiny.

 

Nahoru

BREITLING

Finanční zabezpečení provozu letounů a ostatních - na první pohled méně viditelných, ale důležitých činností a položek souvisejících s fungováním akrobatické skupiny měly rozhodující vliv na ukončení činnosti skupiny Biele Albatrosy - viz výše. I pro letectvo menšího státu to bylo poměrně velkou zátěží a tak stojí za pozornost, pokud někdo provozuje leteckou akrobatickou skupinu s proudovými letouny na komerční bázi.
A to je příklad francouzské skupiny Breitling.

Skupina létala na vrtulových letadlech Pilatus PC-7 v různých barevných schématech podle přání sponzorů - Martini, později ECCO/ADECCO. Na jaře roku 2002 přešla skupina na proudové L-39. Dodávka Albatrosů proběhla v dubnu, 12. května se již zkouší let ve dvojici a 19. května absolvovala skupina první veřejné vystoupení ve francouzském Cazaux před 22 000 diváky.

Skupina současně změnila i svého sponzora - stala se jím alžírská Khalifa Group, která vlastnila první soukromou banku v Alžírsku - El Khalifa bank, Khalifa Airways, velkou půjčovnu automobilů a podíl v Antinea Airlines.

Skupina mění název na "Khalifa" a své letouny L-39 opatřila tmavě modrým nátěrem se žlutými doplňky.

První mezinárodní vystoupení skupiny s letouny L-39 se odehrálo 7. a 8. září 2002 v anglickém Duxfordu. Skupina se rozšiřuje - létá se čtyřmi Albatrosy, ale do jejího fungování poměrně brzo zasáhly finanční problémy a v roce 2003 proto skupina omezila svou činnost a počty vystoupení.

 

Problémy a nejistota končí příchodem nového silného sponzora, kterým se od začátku roku 2004 stává prestižní a dlouholetý výrobce hodinek pro letce a kosmonauty - švýcarská firma Breitling.

Od února 2004 používala skupina nové logo se
siluetami pěti L-39:

 

 

 

Skupina sídlila na letišti Darois poblíž Dijonu a její zakladatel - Jacques Bothelin má nalétáno přes 9 000 letových hodin na 145 typech letounů a patří k pilotům, kteří absolvovali nejvíce předváděcích letů na světě.

Členové skupiny Breitling (zleva): Patrick Marchand, Philippe Laloix,
Jacques Bothelin, Bernard Charbonel, Christophe Deketelaere, Francois Ponsot
(snímek z roku 2006)

 

Modrožluté barevné schéma reprezentující firmu Breitling - výrobce hodinek, v jakém "Breitling Jet Team" létal od roku 2004:

"Breitling Jet Team" absolvoval ročně kolem padesáti vystoupení po celé Evropě a je držitelem mnoha ocenění.

Skupina měla připravené celkem tři varianty produkce, které zařazuje podle aktuálního počasí - především podle výšky oblačnosti. Vystoupení trvá většinou sedmnáct minut - rozsah rychlostí je od 700 do 100 km/hod, létá se od průletů ve výšce 30 m přes minimální výšku 100 m pro akrobacii až do výšky 1 500 m pro vertikální figury. Minimální vzdálenosti mezi letouny ve formaci se pohybují kolem 2,5 m.

 

	Krásné letové záběry... (Foto:http://www.apache-roll.com)

 

Komplexností předváděných letových prvků a precizností provedení patří produkce skupiny Breitling k naprosté špičce v oblasti skupinové akrobacie na proudových letounech a zřejmě k tomu nejlepšímu, co se dnes s letouny L-39 předvádí.

 

 

Výrobce letounu udržoval se skupinou během její aktivní činnosti velice dobré kontakty - členové "Breitling Jet Team" např. navštívili 23. března 2005 Aero Vodochody.

	Breitling Jet Team v Aeru Vodochody 23.3.2005

	Maketa L-39 v hale Terminálu č. 2 na letišti Praha Ruzyně

"Breitling Jet Team" často v rámci širších marketingových kampaní vystavovali maketu svého letounu ve skutečné velikosti.

Během října 2007 to bylo v odletové hale terminálu č. 2 na letiišti Praha-Ruzyně, nebo koncem roku 2007 na terase jednoho hotelu v Záhřebu.

 

V roce 2010 "Breitling Jet Team" zcela změnili vizuální styl - letouny dostávají nový nátěr v kombinaci černé a šedé barvy se žlutými nápisy "Breitling" zespodu trupu a na vrchní ploše levého křídla. Výrazným prvkem jsou velká šedivá čísla letounů na směrovce a nahoře na pravém křídle.

V novém duchu je přepracované také logo skupiny, které mají Albatrosy na obou bocích předního pilotního prostoru.

Nový vizuální styl je převzat i výrobcem hodinek Breitling, který své většinou limitované serie speciálních modelů leteckých hodinek opatřuje symbolem Albatrosu a logem akrobatické skupiny, kterou sponzoruje.

 

(foto: Katsuhiko Tokunaga - www.breitling.com)

 

 

Členové skupiny a pozice, na kterých létali:

 

27. května 2011 proběhl nad francouzským Toulouse a okolím zajímavý skupinový let L-39 Breitling Jet Team & Airbus A380-800:

(zdroj: www.breitling.com)

(zdroj: www.breitling.com)

 

Možná Vás udivuje, proč jsou letouny registrovány pod imatrikulační značkou ES - tedy Estonska. Jak uvedl v jednom rozhovoru vedoucí skupiny Jacques Bothelin, je to proto, že letouny byly v Estonsku zakoupeny a pro registraci ve Francii vyžaduje tamní letecký úřad DGAC (Direction Generale de l’Aviation Civile) dokumentaci ve francouzském jazyce. Ta je ale k dispozici pouze rusky, nebo česky.
Na překladu se prý pracuje, takže jednou možná budou imatrikulace letounů začínat F-....

 

 

Skupina "Breitling Jet Team" zanikla v roce 2019, když výrobce hodinek Breitling ukončil sponzorování skupiny.

 

Nahoru

RUS

2. června 1960 bylo založeno letecké výcvikové centrum VJAZMA - letecká škola, jejíž hlavním posláním byl výcvik pilotů pro sovětské letectvo. Výcvik probíhal na letounech MIG - 15, MIG - 17 a později na československých letounech L - 29 Delfín a L-39 Albatros. Letecký park dnes tvoří i vrtulníky - např. Mi-2.

 

Za dobu existence
centra zde absolvovalo výcvik přes 4500 pilotů - mezi nimi i někteří z ruských kosmonautů - např. Světlana Savická.

Centrum sídlí ve městě Vjazma, asi 230 km na západ od Moskvy. Vedle výcviku budoucích pilotů ruského letectva funguje i na na komerční bázi, takže nabízí i výcvik a lety za úplatu pro zájemce z celého světa, pro které je připraven profesionální program a servis.

 

V centru bylo koncem roku 2005 v provozu celkem 32 kusů letounů L-39C.

Součástí centra je i akrobatická skupina RUS, kterou tvoří 8 pilotů a podporuje ji tým 56 techniků a inženýrů. Skupina létá svá vystoupení na šesti až osmi letounech L-39C. Přepravu personálu a vybavení skupiny zajišťuje dopravní letoun An-24.

V říjnu roku 1997 dostaly v Aeru Vodochody letouny nový nátěr - typickou kombinaci bílé a dvou odstínů modré barvy. Z této doby je i následující snímek skupiny v letu nad zámkem Mělník:

Letouny L-39 skupiny VJAZMA nad mělnickým soutokem Vltavy a Labe
(Foto: Artur Sarkisyan)

Letouny L-39 skupiny VJAZMA na MAKC 2003 (Zdroj: http://www.steehouwer.com, Foto: Peter Steehouwer)

Nahoru

Baltic Bees

Lotyšská akrobatická skupina "Baltic Bees" (Baltské včely) vznikla v roce 2008. Její název souvisí s výrazným modrožlutým zbarvením letounů, symbolizujícím právě včelu. Samozřejmé je, že ve stejném duchu je i oblečení pilotů, veškeré propagační materiály,...
Jak to bývá u akrobatů na proudových letounech obvyklé, jsou členy skupiny velice zkušení vojenští piloti s náletem hodin v řádu tisíců.   Domácím letištěm skupiny "Baltic Bees" je Tukums (ICAO kód EVTA), kde funguje smíšený - civilní i vojenský provoz. Hezky zpracované webové stránky letiště nabízí hned na první stránce po volbě jazyka reklamu na lety v L-39, postarším Jak-52 nebo turistickým vrtuláčkem AG-5B.
		(foto: Sergej Makhalov)

V současné době (2011) létá skupina s pěti letouny Aero L-39 Albatros, i když bylo v plánu, že do konce roku 2010 se počet letounů navýší na 9. Mimochodem - celkem 9 je také letících včeliček na kulatém znaku, takže 9 letounů byl zřejmě plánovaný záměr už v době zakládání skupiny.

(foto: Michal Krajíček)

(foto: autor)

(foto: Jan Jurečka (Metaxa) - www.planes.cz)

"Baltic Bees" se dokázali svým uměním za poměrně krátkou dobu své existence dostat do povědomí nejen dváků, ale především pořadatelů různých leteckých dnů a tak je možné je vidět poměrně často.Mimo domácího Lotyšska nejčastěji vystupují v Rusku, na Ukrajině, v Polsku, na Slovensku, nebo v Německu. Také letečtí fanoušci v České republice se dočkali:

• 28. až 30. května 2010 - na výstavě Aero Expo v Příbrami jeden letoun
  
• 5. a 6. září 2011 - vystoupení na CIAF Hradec Králové
  
• 24. a 25. září 2011 - vystoupení na Dnech NATO v Ostravě

 

 

Poměrně velkou pozornost vzbudilo přistání letounu číslo 5 (YL-KSL) při vystoupení na eteckém dnu MAKS 18. srpna 2011 na letišti Žukovskij u Moskvy.

(foto: Fyodor Borisov - www.airliners.net)

 

Letoun dotáčel na přistání poměrně ostrou levou zatáčku a podle všeho došlo k pádu na rychlosti. Následovalo tvrdé dosednutí nejprve na levou a potom na pravou podvozkovou nohu. Dál letoun viditelně akceleroval a vypadalo to, že předjede kolegu, který normálně přistál před ním. Poté vyjel do travnatého pásu vedle dráhy...

Video z této události na YouTube

Po shlédnutí videa si myslím, že pilot přidal plný plyn ještě před dosednutím - možná chtěl přistání opakovat, nebo dosednout o něco dále, až bude mít nad letounem plnou kontrolu.

Bohužel - motor AI-25TL má poměrně dlouhou dobu akcelerace (z volnoběhu na maximál je to 9 - 12 s). Na přistání "se vším venku" by měl mít motor kolem 90% otáček N1, takže do plného tahu 106% to trvá cca 3 s.

Zatímco motor zvyšoval tah, pilot měl plné ruce s řízením a motor stáhl až poté, co letoun začal na dráze zrychlovat.

Mimo dráhu - do trávy se brzo po dopadu dostal tím, že prostě v tomo směru přistál. Na videu je vidět výchylka směrovky doleva a takže se možná pilot snažil na dráhu vrátit....

 

 

 

31.5.2018 se skupina během přeletu na víkendové vystoupení v italském Rimini zastavila na dotankování a krátkou přestávku v Aero Vodochody.

(foto: David Bezdíček)

 

Zastávka byla předem plánovaná, čekalo na ni spousta zaměstnanců Aera, kteří sledovali přílet, efektní rozchod a krátkou akrobacii posledního solisty.

Videoreportáž od airZone.TV najdete zde:

 

Baltic Bees

[RU] [EN]

- www stránky akrobatické skupiny Baltic Bees

 

 

Nahoru

 

 

 

Soukromí majitelé

Svět - převážně USA

Po rozpadu SSSR se na světový trh dostalo poměrně velké množství letounů L-39C. Další státy z různých důvodů prodávaly letouny i ve verzích ZO a ZA.

Soukromé osoby, nebo firmy v roce 2005 vlastnily odhadem několik set kusů letounů L-39 a jen v USA je registrováno více než 200 Albatrosů.

L-39 Albatros lze nyní - podle stáří, stavu a vybavení pořídit za cenu od 100 000 USD do cca 1 000 000 USD.

Celosvětový trh cvičných letadel je tímto faktem ovlivněn - státy, které si nemohou dovolit nákup nových letounů si je tak pořizují i tímto způsobem - za výrazně nižší náklady.

Na světě - převážně v USA - jsou firmy, které se specializují na nákup, opravy a následný prodej Albatrosů soukromým zájemcům, nebo firmám, které pak letouny komerčné provozují - pořádají vystoupení na různých airshow, vyhlídkové lety, pilotní kurzy a pod.

Příkladem firmy, která L-39 nakupuje a opravuje je např. fa "Pride_Aircraft". Firma poskytuje širokou podporu majitelům L-39 (provádí servis letounů a agregátů, upgrade letounů, prodává díly, dokumentaci atd.) a také sama provozuje L-39 i komerčně.

Sklad a opravy letounů L-39 u firmy Pride Aircraft (Zdroj: http://www.prideaircraft.com)

 

V USA jsou velice populárními akcemi velkolepé airshow, na kterých se naše Albatrosy určitě neztratí.

National Championship Air Races 2004, Reno, USA - taková normální americká airshow... (Zdroj: http://www.airventure.de)

Aero Vodochody dlouhou dobu soukromé vlastníky letounů L-39 ignorovalo, o nějaké podpoře se vůbec nedalo mluvit. V několika posledních letech se situace začíná sice pozvolna, ale přesto měnit.

Samozřejmě, že technická pomoc a podpora jednotlivých vlastníků se může z pohledu firmy, která potřebuje uzavírat kontrakty na desítky nových letounů zdát jako neefektivní - ale na druhou stranu - co může být lepší pro budování pozitivního image značky, než statisíce diváků, kteří ročně vidí létat naše Albatrosy na leteckých dnech.

 

Nahoru

To nejlepší nakonec - český soukromý Albatros OK-JET

Pokud se nějaký movitý Američan rozhodne, že si pořídí letoun L-39, má to relativně jednoduché. V USA existuje několik firem, které se zabývají dovozem, opravami, demilitarizací, instalací nových přístrojů a potřebného vybavení až po registraci letounu a získání osvědčení od FAA. Řešení veškerých technických a administrativních problémů bylo opakovaně ověřeno na několika stovkách amerických soukromých L-39.

Byť drtivá většina amerických majitelů své Albatrosy miluje a nedá na ně dopustit - přece jen - získat v USA L-39 je něco jako když si objednáváte luxusní auto vyráběné na zakázku.

 

Příkladem skutečně srdeční záležitosti je příběh prvního tuzemského majitele soukromého Albatrosu - leteckého nadšence pana Pavla Píchala.

Množství administrativních problémů a bariér při koupi, dovozu, repasi letounu a jeho schválení do provozu pod civilní imatrikulací si v této zemi asi nedokáže představit nikdo, protože Pavel Píchal byl prostě první. Celá záležitost pořízení a následného provozování letounu má také svoji finanční stránku. Ne, že by byla zanedbatelná, ale bez fandovství a nadšení by peníze neznamenaly nic.

Bez skutečných leteckých odborníků a nadšenců by letoun L-39 nemohl nikdy vzniknout a je dobře, že dnes se díky takovým fandům jako je Pavel Píchal daří udržet jeho hvězdu zářit dál....

 

A žlutá imatrikulace OK-JET na černém letounu září opravdu krásně...

 

 

 

Podívejme se v bodech na to, jaká byla cesta tohoto letounu z výrobní linky Aera Vodochody, přes službu v ruském a ukrajinském letectvu až na letiště v Plzni - Líních, kde má dnes svou základnu:

• letoun je vyroben Aerem Vodochody v roce 1981 v rámci 19. výrobní serie v provedení C1 (výrobní číslo 131904) a spolu s dalšími 35 letouny této série dodán zákazníkovi - do Sovětského Svazu.
  
  
• letoun sloužil na ukrajinské letecké základně Černigov pod evidenčním číslem "žlutá 53" a mimo vojenských pilotů na něm v rámci výcviku létali i členové ruského oddílu kosmonautů,
  
  
• po rozpadu SSSR v roce 1991 zůstává letoun s několika dalšími stovkami Albatrosů na Ukrajině, ale země nemá potřebu provozovat takový počet cvičných letadel a tak je pouze skladuje a nebrání se prodeji případným zájemcům,
  

L-39C (v. č. 131904) na ukrajinské letecké základně Černigov - červen 2002 (Zdroj: Letectví a kosmonautika, ročník 2004)

• jedním ze zájemců byl i plzeňský letecký nadšenec a pilot Pavel Píchal, který po složitých jednáních, návštěvě Ukrajiny a osobním výběru letounu v září 2002 uzavírá s ukrajinskou státní firmou Ukrspets-export kupní smlouvu,
  
  
• v únoru 2003 je demontovaný letoun kamionem dopraven do České republiky,
  
  

• ve spolupráci s Aerem Vodochody probíhaly převážně na letišti Plzeň-Líně práce na demilitarizaci letounu a nezbytné opravy a úpravy systémů a avioniky - proběhla např. zásadní úprava hydraulické soustavy, místo původních 100 litrových okrajových nádrží byly namontovány 230 litrové z typu L-59 / L159,
  
  
• 12. července 2003 letoun absolvoval první motorovou zkoušku,
  
  
• 7. července 2004 proběhl první zálet letounu - továrním pilotem Aera Vodochody Vladimírem Kvardou,
  
  
• 7. července 2004 je také letoun zapsán ÚCL do rejstříku letadel v kategorii "Experimental" pod imatrikulační značkou OK-JET,
  
  
• 13. července 2004 probíhá na letišti Plzeň-Líně oficiální uvedení prvního českého soukromého Albatrosu do provozu - v 10,20 vzlétá - pilotován opět Vladimírem Kvardou s pracovníkem ÚCL Vladimírem Chejnovským na palubě,
  
  
• Letoun L-39 Albatros OK-JET v nezaměnitelném lesklém černém nátěru se žlutými doplňky je od té doby vítaným návštěvníkem leteckých dnů - bylo možné ho vidět např. v září 2004 na XV. Horáckém leteckém dni pořádaném na letišti Henčov u Jihlavy, 11. září 2005 na Acrobatshow - Memoriálu Martina Stáhalíka v Dlouhé Lhotě u Příbrami a jinde....

 

OK-JET na Memorial Air Show v Roudnici nad Labem 25. června 2005

Pavel Píchal a jeho L-39C OK-JET (Foto: Martin Salajka)

 

 

Letoun L-39 OK-JET provozuje "Czech_Jet_Team" sídlící na letišti Plzeň - Líně (LKLN).

Od léta 2006 patří do flotily i letoun L-29 Delfín, původně létající v našem letectvu pod číslem 3238 na základně Přerov. Jeho civilní imatrikulace je OK-ATS.

Pokud tedy toužíte sami zažít let Albatrosem, nebo ho jako pořadatel leteckého dne chcete zařadit do letového programu - kontaktujte "Czech_Jet_Team" ...

Zajímavosti o letounu L-39 OK-JET, spousta informací a fotografií, rozhovor s majitelem - naleznete v článku na Areowebu: Jak si pořídit soukromý proudový bitevník

"Reportáž" z autorova letu v L-39 OK-JET na Aerowebu: L-39 OK-JET ze zadní kabiny

 

Nahoru