www.czechjetteam.com
armády, technika, militaria
Klubové zpravodajství ze Žatce, průvodce leteckým výcvikem
FlightSim.CZ
Airbase.cz - moderní vojenské letectví a simulátory
SQUADRON.cz - Aircraft Photos
www.letecke-muzeum.cz/
ANTONIO - original for pilots
 
 
 
Klubové zpravodajství ze Žatce, průvodce leteckým výcvikem

 

 

Letoun L-39V pro KT-04

 

Historie letounu L-39V

V roce 1970, kdy probíhaly intenzivní zkoušky letounu L-39 definovalo Ministerstvo národní obrany požadavky na vývoj letounu pro vlekání terčů.

První letoun vlečné verze L-39V byl v roce 1972 postaven jako prototyp X-08 s motorem AI-25TL. Pro navíjení vlečného lana bylo rozhodnuto po dílčích úpravách využít stejný systém, který se používal a osvědčil u vlečných verzí letounu MiG-15.

V zadní kabině byl umístěn navíjecí buben s ocelovým vlečným lanem o průměru 5 mm, který poháněla náporová turbínka L-03 zavěšená pod trupem letounu. Turbínka měla čtyřicetilopatkový rotor a pohon bubnu probíhal přes reduktor. Turbínku navrhl v padesátých letech tým konstruktéra Bohuslava Listoně a turbínka se vyráběla v Leteckých opravnách Malešice. Zpočátku bylo nouzové sekání lana řešeno mechanicky, ale později bylo nahrazeno hydraulickým systémem.

Pozemní a letové zkoušky prototypu začaly v říjnu 1972. Počátkem roku 1973 byl na prototypu X-08 vyměněn motor a probíhaly na něm i zkoušky systému odmrazování.

Od července do září 1973 probíhaly vojenské zkoušky s terčem KT-04. Po jejich vyhodnocení proběhly dílčí úpravy jak na letounu, tak na vlastním terči. Ověření změn a testy sekacího zařízení vlečného lana se uskutečnilo v rámci doplňkových zkoušek v období od července do září 1974.

Nahoru

 

Kresba letounu L-39V 0745 s terčem KT-04
(předlohu pro kresbu je možné vidět na této fotografii)

 

Nahoru

 

 

Technické odlišnosti L-39V

  • letoun byl pouze jednomístný,
  • v původně zadním pilotním prostoru byl buben s ocelovým vlečným lanem průměru 5 mm,
  • pohon bubnu s lanem zajišťovala vzduchová náporová turbína L-03, umístěná pod trupem,
  • prvky vedení lana pod trupem,
  • kabina letounu nebyla hermetizovaná a přetlakovaná,
  • letoun nebyl plně vybaven navigačními přístroji (nebyl např. montovám systém RSBN-5S),
  • letoun měl omezeny provozní násobky přetížení na -3 až +6g,
  • počáteční stoupavost L-39V byla o 1 m/s nižší než u L-39C - tj. 21 m/s,
  • letoun byl v barevně výrazném žluto-bílém nátěru,
  • výsostné znaky o průměru 600 a 800 mm byly lemovány modrou barvou,
  • pás před kabinou byl šedozelený.

 

Kresba letounu L-39V 0720
(Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 1983; autor: Miroslav Balous)

 

 

Kabina letounu L-39V ev. č. 0735
(letoun vystaven v leteckém muzeu Vyškov)

 

 

Podhled do zadního pilotního prostoru L-39V s navíjecím bubnem vlečného lana
(Zdroj: časopis Letectví a kosmonautika, ročník 2004)

 

Třípohledový výkres letounu L-39V s vlečným terčem KT-04 je v části "VÝKRESY KT-04"

 

Nahoru

Výroba letounů L-39V

Celkem bylo vyrobeno 8 kusů letounů ve verzi L-39V.

Výroba proběhla v roce 1976 v rámci 7 serie a letouny měly následující výrobní čísla:

63 0705
63 0715
63 0720
63 0725
63 0730
63 0735
63 0740
63 0745

 

Uživatelé letounů L-39V

 

Československo

Československá lidová armáda užívala od roku 1976 celkem 6 ks L-39V.
(letouny výrobních čísel: 63 0720, 63 0725, 63 0730, 63 0735, 63 0740 a 63 0745)



Letoun L-39V 0725

První vyrobené vlečné terče a letouny L-39V sloužily u 5. letky 5. stíhacího leteckého pluku na letišti Plzeň-Líně. Krátký čas létaly čtyři letouny L-39V také u 1. stíhacího leteckého pluku (VÚ 8514), který sídlil na letišti Planá u Českých Budějovic.

Počátkem osmdesátých let byly všechny stroje L-39 převedeny ke zvláštní výcvikové letce ve VVLŠ v Košicích. L-39V sloužily také na letišti Malacky-Kuchyňa, kde od roku 1947 dodnes funguje letecká střelnice.

 

Po dělení federace od 1. ledna 1993 byly letouny L-39V rozděleny:

Slovenská republika 4 kusy
Česká republika 2 kusy

 

Slovenský L-39V 0745 v původním barevném provedení

 

Akrobatická skupina "Biele Albatrosy" používala L-39V jako záložní letouny pro výcvik i při vystoupeních.

V roce 2001 byly oba stroje L-39V přesunuty na letiště Sliač, kde se od té doby do současnosti (2005) uskutečnilo celkem třikrát vlečení terčů KT-04 - pokaždé byl použit letoun 0745.

V současné době (2005) jsou slovenské letouny L-39V provozovány ve stejném barevném nátěru, jaký používala na svých letounech L-39 dnes již neexistující slovenská akrobatická skupina "Biele Albatrosy".

Oba letouny se používají k běžným výcvikovým a kondičním letům.

Oba slovenské letouny L-39V 0745 a 0730 v novém barevném provedení

Nahoru

 

Německá demokratická republika

Národní lidová armáda bývalého východního Německa používala 2 kusy L-39V, které získala od československého letectva na počátku osmdesátých let. Jednalo se o letouny výrobních čísel 63 0705 a 63 7015, které létaly s evidenčními čísly 170 a 171.

První stroj převzala 30. 5. 1980, druhý pak v červnu 1981 a oba sloužily u ZDK-30 na základně Peenemünde.

Letoun L-39V ( 63 0715) v barvách letectva NDR

 

L-39V (63 0705) s ev. číslem 28+48

Po sjednocení obou německých států dostaly 30. 10 1990 oba letouny nová evidenční čísla (28+48 a 28+49) a výsostné znaky Luftwafe.

První z letounů L-39V (28+48) byl opatřen novým barevným nátěrem a 29. března 1995 byl předán do leteckého muzea Luftwaffenmuseum Berlín-Gatow.

Druhý letoun L-39V (28+49) převzala nejprve firma Aerotec a později byl umístěn do Luftfahrttechnisches_Museum_Rothenburg které se nachází u hranic s Polskem.

 

Nahoru