Popis KT-04

 

Létající terč KT-04 sloužil k nácviku ostrých cvičných střeleb na letící letouny.

KT-04 vystavený v Leteckém muzeu v Praze Kbelích

 

Vývoj byl zahájen na požadavek letectva československé armády v roce 1969 a byl ukončen v roce 1971, kdy vzlétly prototypy.

Vývojové práce probíhaly v n. p. Rudý Letov ve skupině vedené konstruktérem Janem Francem.

První letové zkoušky se uskutečnily v roce 1971 za letounem Mig-15.

 

Vývojové práce a testy vyvrcholily vojskovými zkouškami v roce 1974 a poté byla zahájena sériová výroba.

 

 

Konstrukční řešení vlečného terče KT-04

Vlečný terč KT-04 je středokřídlý letoun s trupem, křídly a se svislou ocasní plochou.

Konstrukce terče je celokovová, křídlo je samonosné, lichoběžníkového tvaru se symetrickým profilem, skořepinové konstrukce se dvěma nosníky. Ty spolu s kořenovými žebry a nosným potahem z duralového plechu o tloušťce 0,6 mm tvoří celou konstrukci křídla. Nosný potah je stabilizován tuhou polyuretanovou pěnou. Křídlo je děleno na dvě naprosto stejné poloviny, které lze za provozu zaměňovat (upevňují se dvěma svislými čepy k trupu). K vnějším koncům křídla jsou přišroubovány gumové koncové oblouky, skloněné tak, aby chránily křídlo před poškozením při přistání. Na odtokové hraně konců křídla jsou malé plechové plošky, jejichž přihnutím je možné upravovat příčné aerodynamické vyvážení terče.

Kýlová plocha lichoběžníkového, mírně šípového tvaru má podobnou konstrukci jako křídlo.

Trup doutníkového tvaru s kruhovým průřezem má průměr 500 mm je klasické skořepinové konstrukce a je rozdělen na tři snadno oddělitelné a vyměnitelné části.

V přední části je umístěno závěsné zařízení pro připojení vlečného lana, složený přistávací padák, mechanismus hlavního i nouzového otevírání padáku, akumulátor a elektrický ovládací systém.
Střední část spojuje všechny hlavní části terče. Pod ní je složen nafukovací vak pro utlumení přistávacího nárazu, krytý za letu laminátovým překrytem, a dva závěsy pro spojení terče s odhazovacím podvozkem. Uvnitř střední části trupu je umístěna pneumatická instalace spolu s lahví na stlačený vzduch pro nafouknutí amortizátoru. Zadní část tvoří aerodynamické zakončení trupu a nese současně svislou ocasní plochu.

 

Na RTG pohledu na vlečný terč je patrné umístění baterií a elektroniky v přední části, dále tlaková lahev pro nafouknutí gumového vaku (amortizátoru) tlumícího dosednutí na zem a uprostřed trupu složený padák, na kterém KT-04 přistával.

Rentgenový pohled na vlečný terč

 

Vlečné terče KT-04 sloužily ve dvou barevných provedeních:

  • kombinace oranžové a černé
  • kombinace oranžové, žluté a bílé

 

 

Používání vlečného terče KT-04

Terč byl v podstatě bezmotorový kluzák a jeho let probíhal ve vleku na ocelovém laně za letounem L-39 Albatros ve verzi L-39V.

Podrobnosti o vlečném letounu jsou uvedeny v kapitole "LETOUN L-39V".

 

Terče KT-04 jedou létat...
Příprava KT-04 k letu

 

 

 

 

 

 

 

 

Start
Terč na podvozku se na VPD umístil za letoun L-39V. Při startu mělo vlečné lano délku asi 100 až 150 m.

Vzlet KT-04

Zatímco ostatní verze L-39 se od země odlepují při rychlosti 150 km/hod, L-39V se drží na zemi déle - až do rychlosti kolem 210 km/hod.
Počáteční stoupání je strmější, terč s podvozkem na dráze zrychluje a odlepuje se od země v době, kdy má vlečný letoun výšku cca 80 m.

Jakmile snímač zaregistuje, že podvozek nemá kontakt se zemí, zajistí uvolnění terče, podvozek padá na dráhu a vypouští brzdící padák. Podvozek je seřízen tak, aby se na dráze neodchýlil na 100 m více než 1 m do strany a nevyjel tak z dráhy.

 

 

Letová fáze - cvičná střelba
Během letu mohlo být vlečné lano odvinuto na vzdálenost 1,5 km a terč za letu sledoval dráhu vlečného letounu.

Terč letí díky hmotnosti vlečného lana o několik desítek metrů níže než vlečný letoun.

Terč má velice malý aerodynamický odpor a pilot musel mít na paměti, že když by rychleji ubral plyn, nebo např. vysunul brzdící štíty - terč by měl snahu dobíhat vlečný letoun. Pro tyto situace měl terč zařízení, které hlídalo napnutí vlečného lana. Pokud by lano nebylo napnuté déle než 5 sekund - zařízení terč odpojilo.

Elektronické zařízení instalované v terči registrovalo průlety střel ve zvoleném prostoru v blízkosti terče a výsledky předávalo pozemnímu vyhodnocovacímu zařízení.


KT-04 přistává na padáku

Přistání terče
Po ukončení střeleb - pokud nebyl terč přímo zasažen, pilot pomocí náporové turbíny navíjí lano zpět na buben až se terč dostane na vzdálenost 150m od letounu. Potom pilot vypustí "odhazovací kroužek", který se pohybuje po laně a jakmile dosáhne terče, uvolní jeho závěs z lana. Ve stejném okamžiku vypouští automatika terče přistávací padák, a po odklopení laminátového krytu se nafukuje i gumový přistávací vak.

V případě přestřelení či přetržení lana terč automaticky vypustí padák, nafoukne amortizátor a přistane.

 


Přistání letounu
Po uvolnění terče pilot pokračuje v navíjení lana se stabilizačním padáčkem na konci až na délku 50 m - tuto délku vymezuje zarážka připevněná na laně.

Pilot přistává s visícím lanem - v této délce nehrozí nebezpečí zachycení překážky, nebo např. poškození přistávacích světel před prahem dráhy. Většinou pilot provede před přistáním průlet pro vizuální kontrolu délky lana ze země.

 

 

Kde je možné KT-04 a L-39V dnes vidět?

Letecké muzeum Praha Kbely KT-04 (číslo 12-09)
L-39V (číslo 0725) / depozitář/
   
Slovácké letecké muzeum Kunovice KT-04 (číslo 10-05)
   
Muzeum "Letecké historické společnosti Vyškov"

2x KT-04 (čísla 12-07 a 12-10)
2x L-39V (čísla 0720 a 0735)

 
Luftwaffenmuseum Berlin-Gatow L-39V (voj. ev. číslo 2848)
   
Luftfahrttechnisches Museum Rothenburg

L-39V (voj. ev. číslo 2849)
KT-04 (číslo 10-13)